V úterý startují z Prahy všechny týmy, které postoupily do závodu RedBullu Can you make it?. V deset hodin na Náměstí Jana Palacha se soutěžící dozví, kde jsou po Evropě rozmístěné checkpointy a uvidí svůj adventure list s úkoly, které můžou plnit během cesty. Ve dvanáct se pustí do šíleného závodu, kdy budou vše měnit za plechovky. VŠE bude mít také své zastoupení. Reprezentovat ji bude Team Discoteca.
Studujete všichni tři Arts Management. Znali jste se již před vysokou školou nebo jste se skamarádili až na ekonomce?
Oskar: Skamarádili jsme se hlavně na horách při hraní deskových her a popíjení limonády. Před nástupem na Arts jsme se osobně neznali, ale naše duše byly na dálku, přes transgalaktické čakry, propojeny již od útlého mládí, určitě. A já jsem jednou viděl Týnu na líbimseti.cz
Týna: S Janem jsem se skamarádila první den školy a od té doby to je můj nejlepší kamarád. S Oskarem na společných horách, kde jsem mu schovala ukulele.
Jan: Ano, s Týnou jsme takový soulmates, i když jsme oba úplně jiní, dokážeme na sebe působit přesně těmi psychickými silami, které ten druhý zrovna vyžaduje. Oskar byl jediný člověk, který na horách byl ochotný se mnou “zpívat” duet, konkrétně to byl Venca Neckář a jeho Miluju a maluju a bylo to určeno pro Týnu.
Kdo přišel s nápadem zúčastnit se RedBull Can you make it?
Týna: S tím jsem přišla já. Moc jsem chtěla jet, tak jsem o tom řekla Oskarovi a ten se toho ihned chytil. Janovi jsme sdělili, že jede, na naší narozeninové oslavě. Bylo to v takovém tom pěkném momentě, kdy člověk souhlasí se vším. Až po 14 dnech zjistil, na co kývnul, ale byl nadšen.
Na co se nejvíce těšíte?
Jan: Na příležitostné mačkání ve stanu, diskolidi a superdance.
Oskar: Na návštěvu lokálních diskoték.
Týna: Na výšlap na Matterhorn. V žabkách.
Máte nějaký sen, co byste chtěli zažít? Třeba dostat se na nějaké určité místo, zvládnou konkrétní výměnu, dostat se do letadla?
Oskar: Vejít se do pidi stanu pro dva a přitom si užít hezký večer. Dostat do letadla bychom se chtěli taky, snad se nám to povede alespoň při cestě z Prahy do Barcelony.
Jan: To bude první výzva, protože dochvilnost není zrovna Oskarova a má silná stránka. Z vážnějšího soudku – Andorra by byla nádherná, prostě slovy Boba Saint-Clara “Pojedeme někam do hor, možná k moři… vzduch, sluníčko, sport.”
Máte vymyšlenou cestu, jak byste se chtěli dostat z Barcelony do Paříže (start – cíl, pozn. red)?
Jan: Pěšky to nebude. Naše taktika je nemít žádnou taktiku.
Z čeho máte největší strach?
Jan: Z Týny, když křičí.
Týna: Z Jana, když nemá Muconasal.
Oskar: Že mě v moři v Barceloně žahne medúza (Richard Krajčo a Aleš Juchelka). Jednou jsem o tom četl u babičky v časopisu Květy a od té doby se strašně bojím. Myslím, že ti pánové jsou tuze nebezpeční.
Na večeři jste říkali, že kluci budou muset tvým rodičům, Kristí, slíbit, že se o tebe na cestě postarají. Jak akce proběhla?
Jan: Vínově. Všichni byli spokojeni a šťastni, výcvik u izraelské armády jsme si však s Oskarem museli vymyslet.
Oskar: Na rozdíl od Týny mamky, brigádního generála v záloze.
Týna: Celý večer si ze mě všichni čtyři dělali legraci, už je nebudu zvát.
Foto: archiv soutěžících
ČTĚTE TAKÉ:
