Studuje dvě univerzity a projekt Pragulic rozšířil do Ostravy. „Umím se chopit příležitosti,“ říká Matěj Prokop

4. 10. 2022 | | Tuesday Talks Matěj Prokop

Matěj Prokop je studentem magisterského programu Mezinárodní obchod na Fakultě mezinárodních vztahů (FMV) a souběžně Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Za svůj studentský život ale stihl vedle studia širokou škálu aktivit. V dnešním Tuesday Talks probereme podrobněji dva projekty z mnoha, kterým se Matěj věnoval, a to, Athenaeum, dvoudenní akci pro studenty středních škol s cílem usnadnit jim výběr oboru studia na vysoké škole, a Pragulic, sociální podnik, který zaměstnává lidi bez domova. Dotkneme se také tématu politiky či stáže pro české předsednictví v Radě Evropské unie (EU) v Bruselu, kde se Matěj nyní nachází.

Sám o sobě říkáš, že jsi introvert. Změnilo se to postupem času nebo ses s tím naučil pracovat? Jako introvert totiž rozhodně nepůsobíš.

Naučil jsem se s tím pracovat. Měl jsem pocit, že mě to při práci na projektech blokuje, protože jsem se nedokázal (a vlastně pořád úplně nedokážu) uvolnit ve společnosti nových lidí. Naučil jsem se trochu donutit do mluvení s lidmi, protože ve finále to tak náročné není. Mně osobně se osvědčilo počkat u nějakého místa s jídlem nebo vínem, tam je dobrá příležitost k navázání konverzace. Jídlo a víno spojuje.

Ze všech projektů, na kterých jsi pracoval, jaký pro tebe byl největší výzvou a proč?

Úplně první projekt, tedy Athenaeum. V posledním ročníku na gymplu jsem sám nevěděl, co chci studovat dál a chtěl jsem pomoct studentům, kteří na tom byli stejně. Organizace takového projektu pro mě byla velkým krokem do neznáma. Řízení lidí, plánování, všechno jsem dělal na koleni. Odměnou pro mě pak bylo vidět studenty, jak se ptají, poslouchají a celkově mají zájem.

Obecně mě štve, když se člověk neumí chopit iniciativy. Převzít zodpovědnost mi nevadí, člověk se tak postupně učí, jak fungovat v životě. Třeba první ročník Athenaea jsem dělal s kamarády jen ve třech, až časem se přidalo dalších pár lidí. Když jsem odcházel do Prahy na vysokou, svou část práce jsem mohl předat a projekt fungoval do jisté míry dál.

Tvým dalším projektem byl Pragulic, sociální podnik, který v Praze zaměstnává lidi bez domova. Jak vznikl nápad rozšířit ho do Ostravy?

V rámci soutěže Hledá se Lídr, které jsem se zúčastnil na střední škole, jsem poznal Terku Jurečkovou, která založila Pragulic v Praze. Její nápad se mi moc líbil a chtěl jsem se přesunout od projektů jednorázového charakteru k projektu, který už jinde funguje a pomoct mu ještě více růst.

Jak Pragulic ovlivnil tebe konkrétně?

Prohloubil jsem si díky tomu znalosti. Slyšet reálný příběh člověka bez domova je velmi emotivní. Taky jsem poznal místa v Ostravě, na která bych běžně nešel. Jsem od té doby mnohem více opatrný. Zároveň mi to otevřelo oči v tom, že ne každý člověk bez domova si za to může sám, jak se často říká. Může se to stát každému.

V čem se Pragulic lišil od Athenaea z hlediska organizace?

Athenaeum bylo vyloženě neziskové. S Pragulicem přišel posun do sféry businessu. Šlo o sociální podnikání, pomáhali jsme lidem bez domova, ale projekt už musel generovat zisk. Museli jsme být schopní vyplatit člověka bez domova, všechny zainteresované i sebe.

Při takovém množství aktivit, kterému ses věnoval a věnuješ, je určitě zásadní pečlivá organizace času. Jak obecně řešíš svůj time management?

Když jsem toho měl hodně, používal jsem Trello, což je aplikace hodně využívaná v projektovém managementu. Teď to používám méně, momentálně se soustředím na jednu věc, a to stáž v Bruselu. Můj program teď není tak rozházený, a tak si vystačím s kalendářem.

Plánuješ si čas i na odpočinek? 

Jo. Teda jak kdy. První ročník na vysoké škole pro mě byl hodně náročný, nastupoval jsem tehdy na dvě školy a do toho se věnoval Pragulicu. Přes den na odpočinek prostor vůbec nebyl, to jsem byl rád, když jsem přešel z jedné školy do druhé. Ale večer jsem chodil do fitka nebo do bazénu, abych trochu vypnul. Tehdy jsem si uvědomil, že takový styl života je sice zajímavý, ale do budoucna neudržitelný.

Co se týče kariéry, vidíš se spíše v soukromém nebo ve veřejném sektoru?

Chtěl bych dělat něco, co má velký dopad. Vždycky jsem balancoval na hraně soukromého a veřejného sektoru. Soukromý sektor pro mě znamená svobodu a dynamiku. I veřejný sektor má něco do sebe. Jedna z věcí, které teď řeším v rámci stáže v Bruselu, jsou sankční balíčky proti Rusku. Cítím tady mnohem větší zodpovědnost za vlastenectví, za bezpečí a za to, aby lidé mohli žít spokojeně.

Obojí je pro mě naplňující v jiných hlediscích a do budoucna nedokážu říct, kam bych chtěl směřovat. Třeba je budoucnost v tom, mít zkušenosti z více sfér a umět se adaptovat. Myslím, že VŠE nám v tomto ohledu dává dobrý základ. Už jenom to, že máme během zkouškového bomby a musíme se kvůli nim různě přesouvat.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy jsi v roce 2018 zmiňoval, že by ses v pozdějším věku také rád angažoval v politice. Platí to pořád?

Je to stále jedna z možností. Myslím, že je super, že se i mladí angažují v politice a reprezentují mladou dravost. V mém případě pořád platí to, že bych do politiky chtěl jít v životní fázi, ve které už mám něco za sebou a za výsledky mé práce jsou lidé ochotní mě volit. Bylo by to pro mě jistým způsobem vyjádření toho, že co jsem v životě udělal bylo správné a mělo to dobrý dopad na život ostatních.

Co tě čeká v nejbližší době? Předpokládám, že nějaké plány určitě máš.

Z krátkodobého hlediska se soustředím na dva hlavní cíle, a to v prosinci dokončit stáž a po návratu do Prahy dokončit studium práv. Pak se pomalu blíží fáze života, kdy se budu muset rozhodnout, jestli chci dál studovat, jít do práce nebo třeba odjet do Peru. Většinou mi přišel do cesty právě nějaký projekt, kterému jsem se věnoval. Jsem schopný se chopit příležitosti, když přijde. Tak doufám, že přijde.

Foto: archiv Matěje Prokopa

Mohlo by tě zajímat: