Málokdo by hádal, že pod identem AJ_500 se skrývá základní kurs čínštiny, ale je tomu skutečně tak. Ač jsem ho osobně nenavštěvoval, byl jsem na jeho existenci svými kolegy několikrát upozorněn.
Málokdo by hádal, že pod identem AJ_500 se skrývá základní kurs čínštiny, ale je tomu skutečně tak. Ač jsem ho osobně nenavštěvoval, byl jsem na jeho existenci svými kolegy několikrát upozorněn.
Ekonom je, zdá se, tvor žíznivý, takže na čínštinu přijde řada zpravidla v pohostinských zařízeních. Tam jsem se také poprvé setkal s čínskou frází „To není moje pivo“. Myslel jsem, že kolega tuto větu dává do „placu“ jen pro pobavení publika nebo kvůli svému blízkému vztahu ke zlatavému moku. Ale později jsem pochopil, že je to oblíbená a zpravidla jediná známá fráze i dalších účastníků kurzu. Do jisté míry pro ně mám pochopení, též si z hodiny španělštiny pamatuji pouze „calefacion central “ a, pravda, v subtropických oblastech jižního Španělska s tímto tématem taky příliš neprorazíte. Ale přeci je to jen o chloupek praktičtější. No uznejte sami, kde použijete „To není moje pivo“? Leda v čínské samoobsluze, když vám láhev piva nechtěně uvízla v kapse, a to tak nešťastně, že vás přitom zahlédla místní ostraha. V tom případě čínskými slovy „To není moje pivo“ uděláte dojem a možná stačíte i po „anglicku“ zmizet. Tím ovšem rozsah použitelnosti končí. Tedy možná ještě s výjimkou mého kolegy T. K.
Jelikož ekonom je i tvor toulavý, ocitli jsme se jednoho dne v čínském vlaku na cestě do Ulan Bataru. Čínský průvodčí vypadal zprvu jako morous a mrzuta, ale kamarád T. K. se s ním v rámci družby dal do řeči a strávil celou 15minutovou přestávku v přátelském rozhovoru. Kvůli nakupování nezbytných surovin jsme se my ostatní rozpravy neúčastnili, a tak ohromeni jeho znalostí čínštiny jsme byli zvědaví, co si vlastně vyprávěli. Ukázalo se však, že T. K. zná jen „Ahoj, to není moje pivo“ a že zbylých 14 minut pouze souhlasně přizvukoval. Pravda, od té doby jsme měli vždy v našem kupé uklizeno, ale k tomu by koneckonců posloužila jakákoli fráze a můj mírný despekt k používané frazeologii zmíněného kursu se nijak nezměnil. Tedy až do dnešního dne.
Bylo to dnes poprvé a doufám naposled, co jsem zatoužil znát ona slova. Sedě v čínském bufetu nad svým „sweet&sour“ jsem se znenadání stal obětí ženského temperamentu jedné čínské zákaznice. Na protějším konci mého stolu ležel již při mém příchodu převrhnutý kelímek od piva. Netušil jsem, že pivní pramínek si mezitím našel cestu po lavici až ke krajním místům, které si ona dáma zrovna vybrala ke strávení polední siesty. Sotva stačila usednout, hned se s vyděšeným výrazem vymrštila jak uštknutá hadem. Její pohled přelétl po ose flek na sukni, rozlité pivo, převrácený kelímek a nevraživě se zabodl do mého místa. Alibistickým gestem jsem naznačil, že s tím nemám nic společného, ale sprška patrně nepublikovatelné čínštiny mne uvrhla do středu pozornosti místních hostů. Nedala se zastavit ani omluvnými frázemi a tak jsem poprvé zatoužil, aby přišla anglicky hovořící obsluha a konečně té pološílené osobě přeložila, že TO proboha NENÍ MOJE PIVO!
