Překlad anglického slova survive je přežít. Tím se naznačuje, že závod Survival 2003, který se konal předposlední srpnový týden na jihu Čech, nebyl nic snadného. Sportovci zároveň bojovali o mistrovské tituly České republiky v přírodním víceboji družstev.
Překlad anglického slova survive je přežít. Tím se naznačuje, že závod Survival 2003, který se konal předposlední srpnový týden na jihu Čech, nebyl nic snadného. Sportovci zároveň bojovali o mistrovské tituly České republiky v přírodním víceboji družstev.
„Jednalo se o 24hodinový nonstop závod, kdy tříčlenná družstva musela překonat 185 kilometrů dlouhou trať. A to plaváním, chůzí, během, na horských kolech a jízdou na kánoích a kajacích,“ vysvětlovali Tomáš Vaněk a Martin Pádivý, pořadatelé závodu. Více než 90 závodníků odstartovalo svůj boj o přežití v pátek v deset hodin večer. Po 15 kilometrech pádlování na Vltavě a dvakrát tak dlouhém orientačním běhu už jim na cestu svítilo sluníčko. Do Poněšic, rekreačního střediska pražské Akademie múzických umění, kde byl start i cíl jednotlivých etap, přibíhali závodníci s různými pocity. „Cejtim se tak, že bych si lehnul zpátky do spacáku a dospal to,“ popisoval své pocity Karel Diviš. Pak ale pokračoval: „Náš tým udělal všechno proto, abychom přežili, takže jdeme dál do toho.“ Družstva ještě v Poněšicích absolvovala plavání, lezení na umělé stěně a na lanové překážkové dráze. Pak následovala 110kilometrová cyklistická etapa s vloženými disciplínami. Sjezd kanálu v Českém Vrbném a skálolezení na Kleti, nejvyšším kopci Blanského lesa, patřily mezi ně. Běžecký kros, orientační běh, plavání, slaňování, sjezd úseku Vltavy a závěrečná lanovka přes řeku, tím vším se ale ještě museli závodníci probojovat, než je uvítal potlesk a šampaňské v cíli.
Vítězům stačilo 20 hodin, poslední tým dorazil po 30 hodinách. Jeho člen, Jarda Dvorský, v závěrečném vodáckém sjezdu na chvilku usnul. „Ale usnul jsem jenom hlavou a to všechno ostatní bylo pořád vybičovaný k extrémnímu výkonu. Takže hlava mi spala, všechno ostatní pádlovalo a já jsem si nevšiml, že jsem na mělčině a že stojím.“ Krize na trati potká i ty nejlepší. S tím souhlasil vítězný tým univerzity Hradec Králové ve složení Libor Kříž, Václav Husák a David Chalupský. Ten je přesvědčený o tom, že závod zvládl nejen díky energetickým tyčinkám, gelům a iontovým nápojům. „Dobrý je taky vzít si s sebou rohlík se salámem. Člověk ale pak během závodu sní úplně všechno,“ prozradil své závodnické stravovací tipy David.
Do cíle se dostalo deset družstev, tedy necelá polovina startovního pole. Ze tří ženských týmů nedokončil závod ani jeden. „Po 24 hodinách jsme před sebou měly ještě dobrých pět hodin závodu a to už bylo moc. Jak jsme zjistily, u orientačního běhu na Kleti skončily také oba týmy našich soupeřek. Byl to fakt náročný závod,“ vysvětlovala Jindra Landová.
Někdo tráví dovolenou u rybníka, v klidu, třeba s knížkou, někdo jde bojovat o přežití. Kláru Šebestovou zajímá, kde má své limity. „Jednou za čas chce člověk zkusit, co vydrží a nevydrží. Tyhle závody jsou o tom, vyzkoušet si své síly a svá maxima,“ říká Klára.
Podrobnosti k závodu najdete na adrese http://www.adventurerace.pylon.cz/index1.htm.
