Na Národohospodářské fakultě přibylo v uplynulých letech několik nových vyučujících. O tom, co dělali doposud, si můžete číst v jejich oficiálních životopisech. Co by si ale přáli vyučovat nebo jak vnímají studenty ekonomky? Na to jsme se jich ptali v krátké anketě.
Jaké téma vyučujete nejraději a proč?
Petr Špecián: V mikroekonomii mám nejraději části týkající se teorie volby, protože nám umožňují osekat něco tak mnohotvárného, jako je lidské jednání, „až na kost“ a ilustrovat základní principy ekonomického přístupu. Na obecnější úrovni rád diskutuji se studenty o tématech, jako je racionalita nebo potenciál ekonomického způsobu myšlení pro vysvětlení různých společenských jevů.
Libor Dušek: Nejraději učím aplikace mikroekonomie, které vysvětlují konkrétní fakta o světě či dopady vládních politik. To je styl ekonomie, který nás učili na University of Chicago: je nějaký fenomén, pokusme se sestavit model, který jej může vysvětlit, a potom testujme na reálných datech, zda onen model opravdu funguje. Jestli oním fenoménem je boom na trhu nemovitostí či reakce zločinců na výši trestu, to už je relativně méně důležité.
Jan Čadil: Ze současných témat rád učím rozhodování za rizika (MIE2) a kritiku Cobb-Douglasovy agregátní produkční funkce (MAE2). Rozhodování za rizika považuji za zajímavé hlavně proto, že v podstatě uvádí studenty do probabilistického přístupu, který považuji v moderní ekonomii za zcela zásadní. Co se týče Cobb-Douglasovy agregátní produkční funkce, její kritika je podle mého názoru oprávněná a velmi zajímavá. Považuji za důležité s ní studenty seznámit zejména proto, že je tato funkce využívána v řadě růstových modelů, které jsou v kurzu vysvětlovány.
Pokud byste si mohl vytvořit úplně nový vlastní předmět na míru, co by to bylo?
Petr Špecián: Vlastní předmět na míru už mám. Jmenuje se Metodologie ekonomie a zaměřuje se na některé základní aspekty ekonomie, na které ve standardních kurzech nezbývá moc času – co je vlastně ekonomický model, jaká je mainstreamová ekonomická metoda a jaké alternativy k ní existují nebo jaké je postavení ekonomie vzhledem k jiným přírodním a společenským.
Libor Dušek: Economics of Crime.
Jan Čadil: Bezvadné by bylo, kdyby výuka probíhala aplikovaně, ne pouze teoreticky. Tedy pokud například vykládám výše zmíněnou McCombieho kritiku Cobb Douglasovy produkční funkce, tak aby si ji mohli studenti sami v hodině nasimulovat. Nebo odhadnout Solowovo reziduum na reálných datech, apod. V podstatě specializovaný předmět vybraných ekonomických aplikací.
V jaké oblasti by mohli studenti NF a obecně VŠE více zabrat, aby se vyrovnali studentům z jiným českých i zahraničních škol?
Petr Špecián: Nemám dojem, že by studenti NF nějak zaostávali za studenty jiných českých nebo zahraničních škol ve srovnatelné kategorii. Pokud bych měl nicméně hledat něco, co mne trápí, byla by to u řady studentů malá míra vnitřní motivace a zájmu o obor, který studují. Myslím, že z VŠE je možné si odnést mnohem víc, než jen papír s titulem, což lidé s čistě instrumentálním přístupem ke studiu často přehlédnou.
Libor Dušek: Na špičkových univerzitách studujete během semestru každý den od nevidím do nevidím. Na znalostech a dovednostech absolventů je to jasně vidět. Takže obecné doporučení z pohledu univerzity – zvyšovat laťku, nastavit studijní programy spíše tak, že student má v jednom semestru méně předmětů, ale ty vyžadují přečtení velkého množství literatury a průběžné domácí úkoly. Takový předmět ať má klidně 12 kreditů, ale ať jde do hloubky a není to „dávačka“. A z pohledu studenta, nevyhýbat se náročným předmětům. V dnešní době je kladen čím dál větší důraz na analytické a zejména kvantitativní schopnosti. Když dokážete něco správně spočítat, jste jako ekonom mnohem cennější, než když o tom jen povídáte.
Jan Čadil: Nerad to říkám ale v matematice. Obávám se, že úroveň matematiky studentů se od doby, kdy jsem studoval já, poněkud snížila. Na NF se vyučuje ekonomie na relativně vysoké úrovni složitosti, vyžadující poměrně solidní matematické základy. Ty ale bohužel studenti často postrádají. Nicméně musím na druhou stranu přiznat, že po počátečním šoku to studenti nakonec vždy zvládli a potřebnou matematiku se doučili.
ČTĚTE TAKÉ:
