Zakladatelka Přestupní stanice: „To, že si tady někdo koupí halenku, znamená, že zaplatí hodinu práce člověku bez domova.“

10. 5. 2022 | | Rozhovory, Tuesday Talks Eva Dudová, Přestupka

Dnešní TuesdayTalk je pokračováním rozhovoru se zakladatelkou second handu Přestupní stanice Evou Dudovou. Tzv. Přestupka je výjimečná tím, že zaměstnává osoby bez domova. Jak tento koncept vznikl a jakým procesem si zaměstnanec Přestupky prochází, si můžete přečíst zde. A jak Přestupka zvládla pandemii a jakým způsobem se můžete stát v Přestupce dobrovolníkem se dozvíte v následujícím článku.

Vnímáte nějaký rozdíl v poptávce po práci v Přestupce po pandemii v porovnání se situací před ní?

Obrovský, několikasetnásobný.

Jak Přestupka zvládala pandemii?

Období během korony, kdy jsme byli zavření, jsme chodili v terénu a rozdávali ochranné prostředky, oblečení, jídlo a cokoli, co v tu chvíli bylo potřeba. Bylo to něco, co jsme převzali hlavně v první vlně pandemie, kdy služby byly ochromený. Pak jsme zjistili, že je to hrozně vyčerpávající a že potřebujeme ubrat. Tak jsme otevřeli tzv. okénko dobra, který bylo na Žižkově. Nakoupili jsme potraviny a lidé si přicházeli k nám. To už byli nejen lidé bez domova, ale i rodiče samoživitelé, senioři/seniorky. Prostě všichni, pro které koupení roušky nebo respirátoru byl takový výdaj navíc, že jim nezbývalo na nějaké základní životní potřeby. Potom jsme se přesunuli víc do centra, a pak naštěstí vlny pandemie opadly. Ale zjistili jsme, že jsme se celou tu dobu hezky starali o ostatní, ale sami krachujeme.

Starali jsme se o to, abychom udrželi náš tým, nesnižovali platy, abychom někoho nedostávali do ještě větší nejistoty ohledně budoucnosti. To se nám povedlo. Ale neprodávali jsme, protože buď bylo zavřeno a nebo jsme otevřeli, ale lidé se k nám nevraceli. Spousta lidí si zvykla nakupovat online. Po každém konci pandemického období jsme se málem dostali do krachu, který jsme zkoušeli vybalancovat, ať už přes  benefiční akce, aukce, události a fundraisingové aktivity, kterých za ty dva roky bylo nespočet. Ten byznys jako takový nemohl fungovat a nefungoval, tak jsme to zkoušeli vynahradit tímto způsobem.

Ale jak my, tak i podle mě celá společnost, jsme všichni tak trochu uondaný. Společnost pořád dává, někoho podporuje, ať už samoživitelky, seniory nebo nějakou skupinu, která je na tom nějak špatně.  Myslím si, že solidarita, která se tady projevila, byla obrovská, ale i to má svoje limity, a já mám pocit, že se k těm limitům pomalu dostáváme. Ukázalo se, jak ohromně solidární dokážeme být v rámci Ukrajiny, což je strašně krásný, ale samozřejmě i pro nás to znamená odliv peněz ze sociální sféry, které se přesměrovaly někam jinam, kde ta pomoc je sice potřebná, ale ty potřeby lidí bez domova tady zůstávají dál a i my se jim  musíme věnovat dál, akorát těch zdrojů je najednou mnohem míň. To, co jsme vynahrazovali fundraisingově, už najednou nejde.

Byznys zkoušíme víc a víc rozjet, ale narážíme na limity, že jsme kamenný obchod. Je to nejenom obchod s oblečením, ale i komunitní prostor, dějí se tu různé akce a my doufáme, že komunita, která se po těch dvou letech izolace trochu bojí sama sebe, se zase vrátí zpátky. Doufáme, že se lidé znova dokážou propojit a znova dokážeme tu komunitu nějakým způsobem zaktivizovat. To, co bylo před dvěma lety, bylo perfektní. Potom najednou přišla pandemie, my jsme na to vůbec nebyli připravení a všechno se nám zhroutilo.

A další bonbónek, který tu situaci utužil ve špatném smyslu, byl, že jsme otevřeli druhý obchod těsně před tím, než začala všechna protipandemická nařízení. Takže jsme otevřeli obchod, za čtrnáct dní jsme ho zavřeli a skončili jsme s dvojnásobnými výdaji, dvojnásobným týmem a dvojnásobnými nájmy. To jsme ještě neměli e-shop, ten jsme založili později. To nás tak vysálo a paralyzovalo, že od té doby se zkoušíme spíš udržet, než rozvíjet. A to je náš primární problém –⁠ máme spoustu plánů a rádi bychom k nim přikročili, ale teď hlavně musíme přežít. A to je hrozná bariéra v našem rozjezdu.

Takže vrátit se do toho stavu před pandemií je pro vás aktuálně největší výzvou?

Tak tak, protože než pandemie začala, tak jsme byli v situaci, kdy jsme dokázali z prodejů pokrýt naše náklady, které nejsou úplně malé. Kdyby nebyla pandemie, tak bychom měli asi třetí obchod v Praze nebo bychom se nějak jinak víc rozjížděli. Ale tohle byl hrozný hřebíček do rakve a strašná překážka, kterou se snažíme přeskočit, ale spíš vždy tak nějak došplháme, zase se něco stane, my spadneme a začínáme znova. Je to už úmorný a v něčem strašně unavující. Neustále se snažíme být kreativní v tom, jak získat podporu společnosti, ale zároveň společnosti i něco vracet, ať to není jenom charita. Není nic špatného na charitě, ale my chceme i něco dát, nechceme jenom brát. Je v pořádku, když člověk jenom podporuje a nic z toho nemá. Ale náš princip je, že bychom rádi v tomhle byli partneři.

Vy jste zmínila e-shop. Nakupují u vás lidé více v kamenných obchodech nebo na e-shopu?

V kamenných obchodech.

Myslíte, že je to tím, že se e-shop teprve rozvíjí?

To by se asi nemělo říkat takhle nahlas, ale my asi něco děláme špatně (smích). Založili jsme e-shop na konci první vlny pandemie. Neustále tam něco doplňujeme, máme tam nejrůznější kategorie. V průběhu pandemie jsme začali dělat i vlastní merch, protože jsme se sami potřebovali vyjádřit a zároveň jsme cítili, že nechceme být jenom závislí na tom, co dostáváme, ale rádi bychom přistoupili i k nějaké kreativitě.

A tak je tam neustále něco nového doplňovaného z toho, co děláme, ať už z dílny, merch nebo vintage, který teď hrozně letí. Když se u nás objeví nějaké dražší kvalitnější značky, jako třeba Pietro Filipi, který je u nás z nějakého důvodu hrozně často, tak se to v obchodě ztratí, ale na e-shopu je možnost to nějakým způsobem zvýraznit.

Potom nastává otázka, co víc? Možná, kdybychom měli kapacitu a prostor se rozvíjet, tak tohle je něco, na co se zaměříme. Online prodej není to samé jako kamenný prodej. Nestačí udělat jen e-shopovou stránku a je hotovo, ale je tam potřeba rozvoj. Jenže my pořád nevíme, jestli budeme krachovat nebo vůbec zvládneme další měsíc. Teď je to pro nás něco, co v rámci kapacit nestíháme.

Byly nejrůznější firmy a podniky, pro které pandemie byla obrovský boom a jenom díky online prodeji se dostaly někam, kde předtím ani nesnily, že by mohly být. Což je pro nás hezká inspirace, ale my asi nevíme jak na to. A nebo nejsme dostatečně zajímaví tím, co tam máme a nebo děláme někde nějakou zásadní chybu. Ale nestíháme ji vůbec objevit.

Máte pocit, že se zájem o oblečení z druhé ruky zvyšuje?

Určitě. Myslím si, že celková snaha lidí o udržitelný nákup a životní styl obchodům jako jsme my hrozně nahrává a zároveň si myslím, že ten sociální přesah bude spoustě firmám a obchodům chybět. To, že si tady někdo koupí halenku, znamená, že zaplatí hodinu práce člověku bez domova. Tenhle přesah je hrozně důležitý.

Zájem obecně vzrůstá. U nás se objevuje mnohem větší zájem o takový (my tomu říkáme what the fuck) bizáry a podivnosti, které se u nás objeví. Vintage taky hrozně letí,  u nás jsou originální kousky od sedmdesátek až po devadesátky. Tyhle věci máme mnohem levnější než kdekoli jinde. Vintage se tak nějak obecně stává velmi módní, jsou na to specializované obchody, které na to ceny mají nasazený. I když je to u nás o něco dražší, než ty ostatní věci v obchodě, tak i tak ta móda je velmi dostupná.

Já si upřímně myslím, že budoucnost toho všeho je v online nákupech. Na to se musíme nějakým způsobem přeorientovat, ale ne úplně. Aspoň na tu vlnu najet a vědět, jak se v tom pohybovat, což pro nás znamená učit se něco úplně nového.

V Přestupce je prostor i pro dobrovolníky. Jak se člověk u vás může stát dobrovolníkem?

To je hrozně snadný. Je to o tom, jakou dobrovolnickou práci by člověk chtěl dělat. Kdokoli se nám může ozvat s tím, že nabízí pomoc. My se obvykle ptáme, jestli tuší, jaký druh pomoci by to mohl být.

Pokud má jít o fyzické práce, tak třídění skladu je oblíbená činnost. Nebo nám dobrovolníci mohou pomáhat na akcích a nebo během zimy  rozdávat oblečení a jídlo lidem, co jsou na ulici. A pokud je někdo expert v oboru a zároveň má touhy to předat někam, kde to bude k užitku, tak toho hrozně rádi využijeme.

Takže člověk u nás může být dobrovolníkem a může nám pomáhat se spoustou věcí, ať už expertních anebo fyzických, stačí napsat. My se potom sejdeme, a řekneme si, co koho a proč zajímá. My si i ty dobrovolníky vybíráme. Máme rádi lidi, se kterými si minimálně hodnotově dokážeme rozumět a nemusíme potom ztrácet čas tím, že někomu vysvětlujeme důvod naší práce, ale rádi tu práci už někam dál posouváme.

V současné době máte přibližně kolik dobrovolníků?

To není úplně snadná otázka, protože dobrovolníky máme propojený společně s komunitou. A komunita jsou lidi, kteří nám pomůžou třeba jednorázově a nebo tím, že nás s někým propojí, přispějí nám nebo chodí na naše akce. Teď momentálně je to třicet lidí, kteří nám různě pomáhají.

Chtěli bychom zase začít dělat komunitní večeře a znova vše zaktivizovat, protože lidé si mohli odvyknout na to být s námi propojení, a tak bychom to rádi odpauzli a posunuli se dál.

Kromě toho dobrovolnictví a nákupu u vás, dá se ještě nějak jinak pomoci Přestupce?

Propagací! Propagací, a pokud samozřejmě někdo má s námi pozitivní zkušenost, tak když nás doporučí dál, budeme jenom rádi, že se o nás bude vědět. Ta pauza byla i v té propagaci, my jsme se soustředili na pomoc lidem, co byli na ulici, tam jsme si udělali dobré jméno a teď si to jméno potřebujeme budovat i v té většinové společnosti, která nám svým nákupem přispívá na to, abychom mohli dál fungovat a pomáhat.

A jaké jsou vaše plány do budoucna? Plánujete rozšíření prodejen?

My máme tolik krásných plánů. Rozšiřovali bychom a rostli, kdyby to šlo. Teď se chceme zaměřit víc na naší upcyclingovou dílnu. Tam máme třeba rostoucí papír, na který si například firmy vytisknou svůj program na konferenci nebo jinou akci a ve chvíli, kdy akce skončí, tak se ten program zasadí do země a vyrostou z něj bylinky nebo květiny, prostě cokoli, co tam dáme za semínka. Tohle si myslím, že má veliký potenciál a my bychom to rádi více rozjeli a rádi bychom to rozšířili na další výrobky.

Rozšíření obchodů by bylo hrozně krásný, protože to oblečení, které nám lidé darují, máme v takovém množství, že bychom si klidně mohli otevřít třetí obchod. Produkt tady je, chybí tomu všechno okolo, od prostorů, lidí a hlavně peněz.

Foto: Flowee.cz

Mohlo by tě zajímat: