Ztraceni v Kavárně POTMĚ
Nezařazené![titulní obrázek](/cms/assets/images/852a487559786d967a7ac2b008df67a0/6447-500.jpg)
V Praze na Ovocném trhu se uskutečnil unikátní projekt Kavárna POTMĚ.
Návštěvníci si zde mohli představit život nevidomých lidí. Dobročinná
organizace Světluška kavárny zřídila i v dalších sedmi městech
republiky.
Akce proběhla od 5. do 18. června. Před kavárnou připomínající
hranatý stan postává několik pracovníků oblečených do triček
s nápisem „Otevřeno od nevidim do nevidim.“ U vchodu se pomalu
vytváří fronta. Pracovníci se domlouvají pomocí vysílaček a dávají
pozor na to, aby se nikdo neztratil. Před vstupem do kavárny na nás slečna
apeluje, abychom si vypnuli nejenom mobilní telefony, ale i schovali
svítící hodinky. Dříve než však návštěvníci vstoupí do kavárny,
prohlížejí pomůcky pro nevidomé vystavené spolu s brýlemi simulujícími
oční vady na plastovém stolku. Můžeme zde spatřit speciálně upravené
hodinky, metr, hru Člověče nezlob se či pomůcku na krájení zeleniny.
Dovnitř nás zavádí jeden z nevidomých kavárníků. Pokládám ruce na
ramena osobě přede mnou a za neustálého komentování našeho průvodce
vcházíme dovnitř. Cesta mi připadá neuvěřitelně komplikovaná. Vzhledem
k tomu, že se pro kavárníka jedná o přirozené prostředí, napadá mě,
jak se asi cítí, když ví, jak jsme bez zraku bezbranní. Vyzařuje z něho
však optimismus. Je to prý „práce jako každá jiná.“
![](/cms/assets/images/852a487559786d967a7ac2b008df67a0/6447-500.jpg)
Připadal jsem si ztracený na pár metrech
čtverečních
Obsluha nás několikrát nabádá, abychom nechodili nikam sami. Jeden
návštěvník se na chvíli pohne z místa, načež se ozve kavárníkův
hlas: „To mně prosím nedělejte, protože my nevíme, kde vy jste a vy
nevíte, kde vy jste, tedy kde my jsme.“ Připadá mi téměř
neuvěřitelné, že si přijdu ztracený na pár metrech čtverečních
v centru Prahy. Čas zde plyne pomalu. Všechny zvuky ze sousedních stolů se
zdají být hlasitější a zřetelnější, než v klasické kavárně.
Útratu uvnitř platíme žetony. První nápoj zde stojí 140 korun, další
čtyřicet. Po dopití čaje si mohu nechat černý hrníček, ve kterém jsem
nápoj dostal – na památku.
„Jestli se bude akce konat i příští rok podle něj záleží na
magistrátu,“ sděluje jeden z organizátorů akce. „Celá záležitost se
musí zařizovat téměř rok dopředu,“ dodává. Návštěvníci se venku
před kavárnou pomalu rozkoukávají a po vyzvednutí batohu se postupně
vydají domů.
ČTĚTE DÁLE:
- Other Way
v komponování brání škola - Česká
Miss: Modeling je obrovská škola života - Narozeninový
koncert OtherWay se nesl na vlně optimismu a dobré nálady