Studium v Mexiku s troškou chilli

5. 1. 2006 | | Nezařazené

Začnu možná radou. Nesnažte se doletět do Mexika přes USA! Byli jsme několikrát kompletně prošacováni a ozářeni různými rentgeny a skenery. K našemu úžasu jsme se nakonec po vyčerpávající cestě dostali my i všechna naše zavazadla na místo zaslíbené. Na letišti na nás čekal ochotný mexický kamarád, který nás odvezl autem do našich příbytků. Ten svůj jsem shledal během krátké doby nevhodným k žití.

Začnu možná radou. Nesnažte se doletět do Mexika přes USA! Byli jsme několikrát kompletně prošacováni a ozářeni různými rentgeny a skenery. K našemu úžasu jsme se nakonec po vyčerpávající cestě dostali my i všechna naše zavazadla na místo zaslíbené. Na letišti na nás čekal ochotný mexický kamarád, který nás odvezl autem do našich příbytků. Ten svůj jsem shledal během krátké doby nevhodným k žití. Naštěstí už jsem přestěhovaný. Bydlí se mnou mexičtí rodiče, jejich dvě odrostlé dcery, k tomu 6 zahraničních studentů. Oficiálním komunikačním jazykem našeho domu je španělština. Naštěstí se netrápím sám a záchranný kruh jménem angličtina funguje.

A jaké vlastně Mexico City je? Přeplněné lidmi a dopravními prostředky! Všude jsou spousty aut (z nich je polovina VW Brouk), která na sebe troubí, jezdí na červenou a přejíždí nahodile z pruhu do pruhu. Tímto chaosem se proplétá MHD, která je chaotická přinejmenším stejně. Neexistují tu jízdní řády ani zastávky. Člověk skočí projíždějícímu autobusu pod kola, vrazí ridiči drobné a řekne, kde by chtěl zhruba vystoupit.

Lidí je tu také všude spousta, jsou ochotní, srdeční, sami se tu nevyznají (přesto ale člověka ochotně posílají někam, kam vůbec nechtěl jet). Všichni tu pořád jedí a chilli dávají na všechno, i na ovoce. Evropanovu zažívání chvíli trvá, než si na to zvykne. Jídla tu mají komplikované názvy, takže objednávání je trochu sázka do loterie. Zajímavý pokrm je mole, omáčka z 32 ingrediencí včetně chilli, čokolády, cibule a mnoha dalších. Často jíme comidu corridu, skládá se z polévky, rýže (ta se tu jí zvlášť, ne s hlavním chodem), hlavního jídla a zákusku, ke všemu se přikusují tortilly. Za jídlo našinec utratí dost, menza tu neexistuje. Tequilla je tu levná, pivo stojí zhruba jako u nás, jen tu piju místo Plzně Coronu.

VŠE jsem vyměnil za ITAM – Instituto Tecnológico Autonómo de México, což je soukromá a hodně přestižní škola. Místní studenti platí školné až 10 000 USD za semestr. Většina studentů také tvrdí, že je to nejlepší a zároveň nejtěžší škola v Mexiku. ITAM je asi třikrát menší než VŠE, parkoviště pro auta studentů má ale čtyři patra, a stejně se tam auta studentů nemohou vejít. Semestr tady trvá sedmnáct týdnů. Polovinu předmětů studuju v angličtině, druhou ve španělštině. Studuje se tu čtyři až šest předmětů za semestr, zato víc do hloubky, hodiny jsou dvakrát týdně. Překvapilo mě, že se tu v semestru musí hodně číst, třeba i 50 stránek na každou hodinu předmětu.

Z pamětihodností přímo v Mexico City za návštěvu určitě stojí obří náměstí Zócalo, k němu přidružené chrámy a zbytky mayských pyramid. Kousek od Zócala je Palacio de Bellas Artes. Je to nádherná budova s nástěnnými malbami Diega Rivery. K prohlédnutí města seshora je vhodná Torre Latinoamericana, což je postarší, přesto však hodně vysoký mrakodrap. Výtah je v něm ale moderní a žaludek si v něm užije své. V Mexico City vás zaujme největší mexická státní univerzita (UNAM), kterou studuje tři sta tisíc studentů a její areál vypadá jako město. Vydali jsme se i do přelidněného parku Bosque de Chapultepec, který je tak velký, že jsme v něm nestihli najít Národní antropologické muzeum, jedno z nejzásadnějších míst v Mexico City. Zato jsme si ale prohlédli tisíce stánků, kde se prodávají strašlivé cetky. Mexiku se kýč líbí.

Výlety za hranice města nás zavedly třeba na Teotihuacán, což jsou veliké pyramidy. Jsou opravdu hezké, hlavně proto, že jsou kompletně zrekonstruované. Puebla, nejšpanělštější mexické město, nás zaujala svými více než 300 kostely. Kousek od Puebly leží druhá největší pyramida na světě (po Cheopsově v Egyptě), jmenuje se Pirámide de Cholula. Škoda, že ji postupem času kompletně zakryla hlína a zarostly stromy – vypadá teď spíš jako velký kopec. Na jejím vršku ale postavili nádherný kostel. Výhled na Popocatépetl je odsud vskutku úžasný.

Mohlo by tě zajímat: