První dni v práci byli pro mně velmi motivující. Mezinárodní kolektiv, zkušení kolegové, zlepšování angličtiny. Následovaly dva týdny školení a tréninků, kde jsem se konečně dozvěděla, co budu dělat. I angličtina mi přestala dělat takové problémy, doplnila jsem si slovní zásobu o potřebné výrazy a odborné termíny a konečně jsem cítila, že budu schopná se zapojit.
Náš tým ale doplnila studentka z Dánska, která má dvojí občanství – rumunské a maďarské – a která vypadala, že je stejně ztracená jako já. Byly jsme si tedy vzájemnou oporou. Ona mi navíc mohla pomoci s řečí, protože jejím rodným jazykem je maďarština. Musím ale přiznat, že teď s odstupem času už v tom takovou výhodu nevidím. Skončila totiž stáž jak Indovi tak Pákistánci, se kterýma jsme byli v jednom týmu, a vlastně jsem tam pak zůstala jediná cizinka. Cítím, že se na mě přestaly brát ohledy. Spousty věcí všichni řeší jen s ní v maďarštině, a to není úplně příjemné.
Zodpovědnost stejná, některé výhody už ne
Navíc, nejsme brané jako ostatní zaměstnanci, protože nám nechodí stejné e-maily jako ostatním, nejsme zvané na stejné mítinky a ani, když někdo z našeho vlastního týmu slaví narozeniny, nejsme součástí oslavy v kanceláři. Nemůžeme pracovat z domova, čehož ostatní minimálně jednou týdně využívají, protože si nemůžeme zařídit přidělení notebooků, ačkoli v jiném týmu stážisti notebook mají.
Mohli tak jet například na Vánoce a na Nový rok domů, aniž by si čerpali dovolenou. My jsme musely jako jediné stážistky zůstat v kanceláři, protože probíhaly práce na roční uzávěrce, i když nám oproti místním trvá několik hodin dostat se z práce domů (tedy pro mě do Česka). Přijde mi, že máme stejné závazky a zodpovědnost, ale už si nejsme rovni ve výhodách a příležitostech. V tomto ohledu tkví mínus obrovských mezinárodních společností, pro které zaměstnanci musí makat ve dne v noci. Já ale bohužel takovou loajalitu necítím a pořád preferuji rodinu a nějaký svůj vlastní soukromý život.
Náš původní mezinárodní tým
Na druhou stranu musím říct, že se firma o zaměstnance dobře stará, máme nepřetržitě k dispozici studené i teplé nápoje, občas ovoce či sladkosti, na silvestra jsme dostali dokonce celé selátko. V parném létě přijel zmrzlinář, jindy se rozdávaly párky v rohlíku, při celodenních školeních pak vedení objednává pizzu a během čtvrtletních uzávěrek jsou nám k dispozici maséři. S naším týmem už jsme absolvovali několik nóbl večeří (například s projížďkou parníkem po Dunaji) a momentálně se chystáme na teambuilding do lázní.
Vedle toho tu má ještě každý stážista vidinu nabídky stálého místa, a to nejen zde v Budapešti, ale kdekoli, kde GE operuje, což v tomto případě znamená v podstatě kdekoli na světě. Takže uvidíme, jak to po mých 12 měsících dopadne.
Foto: archiv autorky
ČTĚTE TAKÉ:
