Aleshaakův Extremikon
NezařazenéVítejte uvnitř zdí nultého Extremikonu. Hradby této pevnosti jsou dosud slabé, narychlo postavené, bašty postrádají pevné ochozy a brána je zajištěna pouze slabou závorou, uvnitř se ale horečnatě buduje, staví a dotváří. V hradu Extremikon by měli najít bezpečnou ochranu všichni vyznavači deathu, blacku, doomu, industrialu, HC, punku, thrashe, EBM a všech ostatních alternativních odrůd muziky.
Motto: Žádný soucit s většinou.
Na úvod
Milí posluchači a posluchačky dobré hudby, bratři a sestry,
vítejte uvnitř zdí nultého Extremikonu. Hradby této pevnosti jsou dosud slabé, narychlo postavené, bašty postrádají pevné ochozy a brána je zajištěna pouze slabou závorou, uvnitř se ale horečnatě buduje, staví a dotváří. V hradu Extremikon by měli najít bezpečnou ochranu všichni vyznavači deathu, blacku, doomu, industrialu, HC, punku, thrashe, EBM a všech ostatních alternativních odrůd muziky, které se nedostává prostoru v oficiálních mediálních strukturách. Zde, nikým nerušeni, můžeme v klidu přečkat deviantní diskofilní běsnění okolního světa a spokojenou pasivitu otupělé masy posluchačů playbackových rychlohvězd, nabrat nových sil a připravit se na budoucí mohutnou expanzi. Dobrá a kvalitní muzika je v současnosti na ústupu, ještě však tu a tam zůstávají ostrůvky Krásy a Opravdové muziky v oceánu povrchnosti a nevědomosti. Ty se pak stanou zárodkem příští mohutné říše Hudby, neboť musíme věřit heslu „Dobrá hudba zvítězí nad lží a nenávistí“.
Jak jsem již napsal, zatím se horečnatě staví. Do budoucnu bych chtěl například vybudovat Věž rozhovorů s kapelami nebo Síň slávy. Hodně bude záviset na periodicitě Weberky, mém volném času a také na vás. Všechny ty, kteři se zúčastnili dobrého koncertu nebo mají pocit, že zde chybí zmínka o jejich kapele, vyzývám ke spolupráci. Majlujte, majlujte, majlujte neboť jak zpívá Zóna A „keď sa všetci zjednotíme, spojíme a zvíťazíme, naša hudba predsa prerazí“. Naše epocha přijde.
Dobré hudbě zdar!
Ozvěny z podzemí
Norští princové černého kovu Dimmu Borgir vydali páté LP „Spiritual Black Dimensions“ (viz recenze). Kapelu po natáčení opustil basák Nagash, který se chce plně věnovat stoupající hvězdě Covenant. Naživo bychom měli Nory vidět spolu s Dark Funeral, Dodheimsgard a Evenfall 20.4. v Praze v klubu Roxy a o den později v Brně.
Švédští deathmetalisté Hypocrisy konečně vydali živák–“Hypocrisy destroys Wacken“ (viz recenze), který je zachycen i na videopásek. Přesně 25. května by pak měla vyjít další deska „Cloned“.
Po vydání loňského EP „Exodus“ se švýcarští kybernetičtí blackmetalisté Samael zavřeli do studia a pilně pracují na dlouhohrajícím LP.
Einherjer opustil basák Erik Elden.
Italové Lacuna Coil vydali dlouhohrající debut „In A Reviere“.
Další naděje ze země tisíců jezer Catamenia připravuje následovníka kvalitního debutu „Halls of Frozen North“.
Na novince „Rebel Extravaganza“ pracují také černěkovoví Satyricon.
Po personálním zemětřesení se se vyznavači temnoty Ancient chystají k vydání následovníka předloňského disku „Mad Grandiose Bloodfriends“, který by se měl s největší pravděpodobností jmenovat „The Hall of Eternity“.
Folkmetaloví čarodějové z Finska Amorphis předstoupí 30. března před posluchače s novinkou „Tuonela“ (finsky Podzemí).
Severní skřítci Dismal Euphony vypustili do světa „All Little Devils“ (viz recenze).
V nahrávacích studiích se potí deathmetalisté Amon Amarth a Ebony Tears.
Norští skorokultovní Immortal se přihlísili s mrazivou novinkou „At Heart Winter“.
V červenci by se na pultech prodejen měla objevit třetí deska Machine Head
Sranda projekt členů Strapping Young Lads a Front Line Assembly s názvem Zimmers Hole si na pažbu připsal první nářez.
Svou činnost ukončili němečtí industriální metalisté Die Krupps a Holanďané Gorefest.
Družina skotských zbrojnošů pod vedením neúnavného Martina Walkyiera Skyclad vyvrhují další disk–“Vintage Whine“.
Předběžný název nového alba Tiamat zní „Children of The Underworld“.
Po loňském výpadku se na holandském Dynamu konečně dočkáme cybermetalistů Fear Factory.
Vital Remains porodili další deatmetalové děťátko–“Dawn of the Apocalypse“.
Přírustek zaznamenala i HC rodina–Life of Agony mají „Call to the Arms“.
Neometaloví Amíci Korn si zarapovali s Ice–Cubem na singlu „Fuck Dying“.
Recenze
Způsob hodnocení:
6–sračka
66–slabota
666–podprůměr
6666–normálka
66666–dobrý
666666–skvělý
6666666–bomba
Hypocrisy „Hypocrisy destroys Wacken“ (Nuclear Blast)
Hurá, sláva, tak přece jen se fámy zmýlily. Zpěvák Peter Tagtgren nejenže neodešel z čela Hypocrisy, aby se cele vrhnul na producentskou dráhu ve svém studiu Abyss, nýbrž naopak. Pilně pracuje, skládá a koncertuje, čehož by měly být důkazem nejen tento živák (zachycený i na video), ale i chystaná květnová novinka. A věru, jako předkrm k hlavnímu chodu je „Wacken“ více než chutným pokrmem. Hypocrisy nám zde předkládají 12 živých skladeb plus čtyři nikde nevydané bonusy. A co live píseň–to pecka a léty prověřený hit–Rockwel 47, The Killing Art, The Final Chapter, Apocalypse, A Coming Race atd nikoho nenechají na pochybách, že Hypocrisy patří v deathmetalovém ranku k absolutní špičce. Táhlé a skoro až popové melodie, zahrané s nesmírnou tvrdostí a hutností střídané se zběsilými vypalovačkami, to vše servírované s instrumentální dovedností a jistotou, patří k hlavním pilířům úspěchy této kapely. V nakročeném směru pokračují i čtyři nové skladby, z nichž za největší hit bych tipoval pomalou Unkill the End. Kdo umí, ten umí. Jedinou výhradu bych vyslovil ke kvalitě alba. Ať jsem kroutil knoflíkem volume sebevíc doprava, ze sluchátek všechny skladby zněly jaksi potichu a přidušeně. Být zvukovým inženýrem, nebál bych se zvuk pořádně „okouřit“, neboť takto je úroveň deska zbytečně sražena o jednu 6 níž. Už se těším na květen!!
Hodnocení: 66666
Sacramentum „The Black Destiny“ (Century Media)
Sacramentum si na opasek pověsily třetí skalp a nutno dodat, že svým celkovým vyzněním takřka dokonale zapadá do řady s dvěma předcházejícími. Opět se můžete z nesmírně brutálního a přitom melodického zápřahu kytar, jen tu a tam vyšperkované drobnými klávesovými motivy. Abych pravdu řekl, začátek mi přišel trochu jednotvárný, monotónní a jakoby slitý do jednoho hukotu. S příchodem třetí Shun The Light se to ale změní. Opět se vám do ušních bubínků zaryjí zabijácké melodie vystavěné na ostrých kytarových riffech a dvojkopákové palbě. Co Sacramentum odlišuje od jiných blakových spolků, jsou nepřeslechnutelné příchuti hardrocku a trashe, které spolu s černěkovovým skřehotem vytvářejí jasně rozpoznatelnou značku Sacramenta. Přesto všechno se mi zdá, že album jako celek nedosahuje kvalit obou předchozích počinů, chybí mi zde větší pestrost a barevnost. To ale neznamená, že pokud by sem Sacramentum přijely koncertovat, byl bych ve frontě na lístky mezi prvními.
Hodnocení: 66666
Dismal Euphony „All Little Devils“ (Nuclear Blast)
Přiznám se, že na nové album Dismal Euphony jsem se těšil „už vod Náchoda“, neboť obě předcházející fošny mne přesvědčily o originálním a svojském přístupu téhle party k muzice. Kapela s napnutými plachtami proplouvá doom–blackovými vodami, přičemž nejsilněším větrem pohánějícím DE vpřed je křišťálově jasný ženský vokál a vznosné melodie stavící na klávesové lince. Ta se však poměrně pravidelně střídá s kytarovými riffy a spolu pak vrcholí v mohutné očisťující katarzi. Z devíti písní zaznamenaných na aktuálním nosiči bych vyzdvihl předevšim Victory a All Little Devils, které jsou nejtypičtějšími pro výše uvedenou výstavbu songů. Jako celek je deska barevná, mnohotvárná a při každém poslechu zde objevíte vždy další motiv, který vám předtím unikl. Dismal Euphony si podržely svůj originální model a je dnes deviza nade vše cennější.
Hodnocení: 66666
Nile „Amongs the Catacombs of Nephren-ka“
Tak tohle je vážně síla. Kdo vám bude tvrdit, že v death–grindu už nejde vymyslet nic nového, tomu se můžete klidně vysmát a následně ukázat aktuální album partičky Nile. Kdo neslyšel neuvěří. Tak nádherné spojení typických grindových bouří spolu s nasazením egyptských folklórních nástrojů (bohužel nedělám do Egyptu a proto neznám jejich originální názvy) vytvářejících atmosféru starodávné říše na Nilu těžko pohledat. Člověk při poslechů jednotlivých písní přímo před sebou vidí deltu mohutné řeky a na jejích březích hliněné chatrče řemeslníků a rolníků ve stínu gigantických pyramid, chorál otroků tahnoucí faraonovu loď proti proudu, armádu bojovníků na válečných vozech a nahoře na obloze svítící koráb boha Re. Každý song je současně vstupenkou do historie a pastvou do pro hudební fajnšmekry zároveň. Do minulosti vás nepřenesou pouze použité hudební nástroje a motivy, ale též nejrůznější vsuvky v podobě táhlých nápěvů muezzinů, troubení nebo ruchu starověkého tržiště. K výše uvedeným plusům je také nutné připočíst chytlavé kytarové vypalovačky a skutečně záhrobní murmur zpěváka formace. A´t se to vezme z jakékoliv stránky, jsem příjemně překvapen a hledám doma knížku o faraonech.
Hodnocení: 666666
Dimmu Borgir „Spiritual Black Dimensions (Nuclear Blast)
Momentálně velice populární Norové mají na kontě již pátý počin a jeto znát. Instrumentální dovednost a jistota z desky čiší do všech stran a spolu se skladatelským potenciálem činí DB na blackové scéně nepřehlédnutelnými. Skupina od přelomového „Enthrone Darkness Triumphant“ opět malinko přitvrdila, malinko upozadila klávesy a dovedla sound zvaný „roj včel“ prakticky k dokonalosti. Posluchač si opět může smlsnout na výrazných kytarových melodiích nesených na křídlech symfonických motivů, na Shaghartově temném skřehotu a temné recitaci vokálních partů. Ozvláštněním se stala účast zpěváka Borknagar ve třech písních (zvláštní je, že jakmile uslyšíte jeho hlas, je evokace Borknagar natolik silná, že neodeženete myšlenku na to, jak je pro tuto skupiny typickým poznávacím elementem). Každý z devíti předestřených songů je temným čarokrásným monolitem, jehož ponurá majestátnost vaši duši navěky přimkne k zástupům uctívačům Temnot. Příznivci „For All Tid“ si sice uplivují nad celkovým zrychlením, přitvrzením a zmelodičtěním, osobně si však myslím, že jeto krok správným směrem. Dimmu Borgir prostě patří do první ligy a doufejme, že nám to v Roxy předvedou i naživo.
Hodnocení: 666666
Dark Funeral „Vobiscum Satanas“ (No Fashion Records)
Vzhledem k tomu, že je toto album již rok staré, zdálo by se, že v těchto Recenzích nemá co dělat K zařazení Vobisca jsem se rozhodl k blížící se návštěvě Dark Funeral v ČR coby supportu krajanů Dimmu Borgir. A myslím si, že ani menší časový odstup neubral na kvalitě desky. Naopak. Dark Funeral na nosič nasázel celkem osm temných rakví a každá v sobě ukrývá příval černé energie v podobě ultrarychlého kytarového běsnění, které ovšem ctí zákony rytmu a melodiky. Kapela pouze tu a tam použila klávesových motivů a spíše jen ve formě krátkého oddechu, než se zuřivým zápalem opět vrchne do apokalyptického riffoidního kolotoče smrti. Dle mého subjektivního názoru Vobiscum o třídu převyšuje předcházející „The Secret of Black Art“. A jak by ne, podíváme–li se do bookletu, kdo hýbal producentskými čudlíky. Kdo jiný, než černý guru Peter Tagtgren v domovském studiu Abyss. Peter vytvořil „Pohřbu“ zabijácký sound, přitom však čistý a neslévající se v jedinou hlukovou stěnu. Textově Dark Funeral neuhnul ani o píď ze své cesty, opět ze všech písní kouká rohatý a svatá válka proti veškerému křeťanstvu. Černá vojska Armaggedonu se scházejí na Golgotě a ze rtů jim zní ultrarychlé blasfemie světlonošů Dark Funeral. Amen s tímto světem.
Hodnocení: 666666
Live & Loud
New Blood III.–Gloom, Mythopoeia, Sorath
Hostinec U Řezníků. 19. 3.
Pokud ještě nevíte, kde se nachází rocková hospoda U Řezníků, vřele vám návštěvu tohoto zařízení doporučuji. Na okraji pražského Spořilova v ulici Na Chodovci na vás čeká příjemná oáza rockové hudby, piva a spřízněných duší. Několik metrů od výčepu se pak nachází koncertní sál či spíše sálek, který vás vrací do komunistických časů českého undergroundu. Prostor tak šest krát pět metrů obsahoval miniaturné podium, na který se vešla maximálně bubenická souprava a dva tři kytaristé, ještě miniaturnější zvukový pult a vzadu dveře do kuchyně. Dnes večer si zde daly dostaveníčko hudebně poněkud odlišné grupy–Gloom charakterizující se sama jako „divná hudba pro divné lidi“, doom–black banda Mythopoeia a Sorath patřící do naší první blackové ligy. Přiznám, že U Řezníků jsem byl ten večer poprvé, to znamená, že jsem bloudil a dorazil v půli gloomového setu. V sále postávalo posedávalo patnáct lidí a z reproduktorů se linul jakýsi hard–psycho–trash. Přiznám se že muzika Gloom není můj cup of tea, a proto jsem většinu jejich setu strávil popíjením pěnivého Kozlíka a prohlížením interiéru hostince. Místní provozovatelé na důkaz rockové příslušnosti lokálu po stěnách rozvěsili plákaty Impaled Nazarene, Voivod, Cannibal Corpse atd., kozlí lebky a kosti ve tvaru obráceného kříže. Mne osobně nejvíce zaujal umně výtvarně vyvedený plakátek, trefně nazvaný „Jak správně zvracet“. Druhým souborem na řadě po Gloom se stala plzeňská Mythopoeia. A to už je zcelá jiné kafe. Grupa, hrající ten večer v sedmi (dvě baskytary!!) a tvořená v podstatě všemi členy Sorathu, sází na pomalejší doomové rytmy podpořené klávesovými motivy a občas prostřídané blackovým nájezdem. Během jejich vystoupení se v sále vytvořil celkem solidní kotel (vzhledem k rozměrům sálu spíše kotlík), který mezi sebe přijal dva hudebníky hrající vzhledem k rozměrům pódia v hledišti. Mythopoeie se podařilo vygradovat atmosféru takovým způsobem, že je publikum nechtělo pustit ze světel reflektorů a do sálku nakoukl i kuchař. Tři závěrečné přídavky byly jen logickou tečkou za zdařilým vystoupením kapely.
To Sorath jde na věc od poněkud jiného lesa. Těžištěm jeho songů jsou ostré dvoukytarové zápřahy podpořené dvoukopákovou smrští. Žádné atmosférické klávesy, žádné samply tolik oblíbené některými blackovými spolky. Kluci ze Sorathu přehrávali věci nejen ze svých demokazet, ale především z jejich debutového alba „Gnosis“. Soudě podle reakcí publika, v němž vyniklo i několik černěkovových divoženek, většinu písní znalo a náležitě ocenilo roztočenými vrtulemi dlouhých hřív. Potom na závěr jeden song převzatý od kultovních Hypocrisy a vzhůru do sychravé spořilovské noci. Povedený koncert.
P.S. Nemá příliš cenu zmiňovat se o kvalitě zvuku koncertu. Ta vzhledem k vybavení a akustice prostoru nebyla rozhodně špičková. Místy se hudba slévala do jednolité zvukové koule okořeněné údery bicích. Žádná z mnou sledovaných kapel se ale rozhodně neflákala a neodbyla z pocitu nezbytné nutnosti.
Akce, o kterých byste měli vědět
3.4. 20.00 Rock Café
Darkside, Tortharry, Silent Stream of Godless Elegy, Skull Crusher
4.4. 20.00 Rock Café
Sophia
12.4. 20.00 Rock Café
Malevolent Creation, Vader, Master
13.4. 20.00 Pod Lampou totéž
20.4. 20.00 Roxy
Dimmu Borgir, Dark Funeral, Dodheimsgard, Evenfall
21.4. 19.00 Brno, totéž, klub neupřesněn
Podle předběžných zpráv by se 2. května v Praze zastavit Cavalerova smečka Soulfly. Místo konání–Zimní stadion Slavie, cena 495 Kč.
Nahrávání ...
