Ve čtvrtek projela Prahou jarní Cyklojízda. I když jsem sám nadšený
cyklista, nikdy jsem tuhle formu aktivismu nechápal – houf lidí jede po
cyklisticky nejnevhodnějších místech Prahy, omezuje dopravu a považuje to
nejen za báječně strávené odpoledne, ale i za boj pro dobrou věc,
protože upozorňují na to, jak je Praha příliš automilná.
Podle mě má infrastruktura
velké rezervy, ale větší překážkou pro každodenní cyklistiku v Praze
jsou vzdálenosti a kopce. Ne každý bydlí ve squatu u Vltavy a dojíždí na
citybiku do čajovny dva kilometry po nábřeží. Taková cesta z Nových Butovic na Prosek a zpět je
spíš drsný sportovní výkon než rutinní trasa do práce.
Na druhou stranu jsem ani neměl
důvod Cyklojízdy zatracovat. Doteď se cyklisté sjížděli o víkendu a
omezení slabé víkendové dopravy bylo nevýznamné. Účastníci měli ze
srazu (a hlavně sami ze sebe) radost, kterou občas kazila nějaká potyčka
s rozčileným řidičem. Poslední demonstrace cykloaktivistů ale byla
přehnaná a naštvala snad úplně všechny, nejen řidiče, ale i umírněné
cyklisty.
Nejvíc mi vadí, že si
organizátoři z iniciativy Auto*Mat zvolili pro jarní Cyklojízdu večerní
špičku ve čtvrtek, ve všední den. Cyklistickou kolonu jsem míjel o půl
osmé večer na křižovatce U Bulhara a nevěřil jsem svým očím. Tramvaje
tam teď nejezdí kvůli opravě kolejí, a doprava je proto už tak dost
zkomplikovaná. Nájezd na magistrálu blokovala velká skupina cyklistů,
která čekala, až se rozjede přední voj. Kvůli ní stála v nepřehledném
a nebezpečném chaosu nejen nenáviděná auta, ale také k prasknutí
nacpané autobusy. Takhle vypadá podpora MHD podle Auto*Matu? V tu chvíli
jsem měl chuť vzít auto a jít kličkovat při minimální rychlosti na
cyklostezku. Je to stejně logické a stejně přínosné.
Městem na kole? Ano,
navzdory Auto*Matu
Druhou zlovůlí organizátorů
je tajení přesné trasy jízdy předem. Nejde ani tak o omezení provokací,
ale spíš o co největší ochromení dopravy, k tomu se účastníci hrdě
hlásí. Je neuvěřitelné, že Praha povolí ve všední den takto masovou
akci bez přesné trasy. Snad kvůli krásnému počasí a atraktivnímu
průjezdu Blankou navíc přijelo několikanásobně více účastníků, než
všichni předpokládali. Houf proto byl delší a těžko ho zvládali nejen
organizátoři, ale i policisté, řídící dopravu.
Nepříjemné situace tak
vznikaly v Těšnovském tunelu („Husákovu tichu“), kde zůstali
cyklisté i motoristé uvěznění společně, jedni spíš dobrovolně, druzí
míň. Na Facebooku se objevila emotivní
výpověď řidiče, který uvízl v tunelu s těhotnou ženou a
plačícím miminkem. V takové sestavě se z Písku na kole cestuje těžko,
ale tam až nulová empatie cykloaktivistů nesahá. Přiznám se, že na jeho
místě bych se neudržel, obdivuju jeho trpělivost.
Marek Švehla z Respektu na
Facebooku napsal, že akce splnila účel, protože účelem Cyklojízdy je lidi
naštvat. Povedlo se to, jak se říká „nenávist plodí nenávist“. Jenže
Cyklojízda je opravdu pouze vztyčený prostředníček autům (a autobusům,
bravo), nic dalšího, jiného, vyššího. Účastníci zajdou na pivo,
poplácají se po zádech, jak to všem natřeli, ale nikoho nepřesvědčí,
aby zítra jel do práce na kole.
Kdybyste mě v příštím
týdnu viděli jet na kole, bude to proto, že je hezky, že jsem měl náladu,
že nemusím být v práci formálně oblečený. A navzdory tlaku aktivistů.
Bohorovnou aroganci totiž nesnáším, ať už je jakkoli sluníčková.
Arogance je vždy jen jedna, dobré důvody k ní neexistují.
A co si myslíte
o cyklojízdách a cyklistice ve městě vy? Napište nám do diskuze pod
článkem!
Čtěte
také:
