Po Amorres Perros a 21 gramů je Babel již třetím plodem spolupráce mexického režiséra Alejandra Gonzáleza Iñárritu a scenáristy Guillerma Arriagy. Pokud jste předchozí snímky viděli, nebudete asi překvapeni, že se znovu osudově protnou příběhy různých lidí.
Babel
Drama USA, 2006, 142 min
Režie: Alejandro González Iñárritu
Hrají: Brad Pitt, Cate Blanchett, Adriana Barazza, Gael García Bernal
Po Amorres Perros a 21 gramů je Babel již třetím plodem spolupráce mexického režiséra Alejandra Gonzáleza Iñárritu a scenáristy Guillerma Arriagy. Pokud jste předchozí snímky viděli, nebudete asi překvapeni, že se znovu osudově protnou příběhy různých lidí.
Sám režisér označuje tyto filmy jako volnou trilogii. Rozdíl je ovšem v tom, že se tentokrát jedná o vpravdě globální příběh. Odlišné je také jisté zjednodušení vyprávění děje filmu. Jednotlivé díly skládanky je možno složit snadněji, protože Iñárritu tolik neskáče po časové ose a každý z příběhů je celkem jasně spojen s celkovou linií filmu.
Snímek začíná v Africe, když se marocký pastevec rozhodne koupit pušku pro ochranu svých stád před šakaly. Zbraň dá k užívání svým dvěma synům a kluky nenapadne nic lepšího, než si ji vyzkoušet na projíždějícím autobuse s turisty. Výstřel zasáhne americkou turistku (Cate Blanchett), která se zde na dovolené snaží usmířit se svým manželem (vrásčitý Brad Pitt). Mezitím se o jejich dvě děti, které zůstaly doma v Americe, stará hispánská chůva (Adriana Barazza). Ta se chystá na svatbu svého syna v Mexiku, ale když na poslední chvíli nemůže sehnat náhradní hlídání dětí, rozhodne se je vzít s sebou. Cestu zpět domů jim však fatálně zkomplikuje chůvin nezodpovědný synovec (Gael García Bernal). Na tuto hlavní linii je volně napojen další příběh o hluchoněmé dívce žijící v Tokiu (Rinko Kikuchi), která se snaží překonat svou osamělost dost neobratným a riskantním způsobem.
Film ilustruje, jak jedno rozhodnutí může mít doslova globální důsledky. Nákup pušky v Maroku nepřímo způsobí, že se chůva s dvěma dětmi ocitne v noci na poušti. Ačkoli žádný ze zločinů v celém filmu není spáchán úmyslně, obětí je více než dost. Z Babelu na každém místě doslova trčí nějaké poselství a kromě sdělení čtyř hlavních příběhů nás Iñárritu zahrnuje množstvím „menších“ sdělení. Možná právě to je důvodem, proč někteří lidé označuje film za přehnaně mentorský.
Hlavním tématem filmu je neporozumění si. Může jít o špatnou komunikaci mezi blízkými osobami nebo mezi lidmi, kteří mluví jinou řečí. Ve filmu se mluví anglicky, japonsky, španělsky, francouzsky, berbersky, arabsky a znakovou řečí a proto se nelze ubránit pocitu, že jediným pojítkem mezi všemi protagonisty jsou prožívané emoce, které překlad nepotřebují.
Babel rozhodně není film na klidné nedělní odpoledne. Každý z příběhů je natolik silný, že by stačil na samostatný film. Dohromady mají takovou moc, že z kina budete odcházet více či méně zdrcení, podle toho jak kamenné je vaše srdce. Je to jeden z těch filmů, po kterých máte chuť zavolat svým blízkým, jen abyste slyšeli, že jsou živí a zdraví.
Mimochodem příběh o Babylonské věži a zmatení jazyků, kterým se Iñárritu inspiroval, má u nás zajímavou dohru – málokdo s jistotou ví, jak název filmu správně vyslovovat. Většinový názor se nejdříve přikláněl k „bejblu“, ale později byl nahrazen hezky česky znějícím „bábelem“. Pravda je někde uprostřed. Poté, co mi Google nevydal uspokojující odpověď, rozhodla jsem se zkontaktovat moje spojky za Atlantikem a dostalo se mi dostalo ponaučení, že se Babel vyslovuje jako „bebl“. Jako Scrabble.
