Česká cesta k deflaci

10. 12. 2003 | | Názory

Počátky novodobé historie inflace české ekonomiky se váží ještě ke společnému státu se Slovenskem. Dá se říci, že opravdová inflace, tak jak ji chápe ekonomická teorie, u nás nastala až po liberalizaci cen v roce 1990. Hned v prvním roce ukázala svou největší sílu a měřena indexem spotřebitelských cen dosáhla výše přes padesát procent. Na tento vývoj měla vliv i liberalizace zahraničního obchodu.

Počátky inflace

Počátky novodobé historie inflace české ekonomiky se váží ještě ke společnému státu se Slovenskem. Dá se říci, že opravdová inflace, tak jak ji chápe ekonomická teorie, u nás nastala až po liberalizaci cen v roce 1990. Hned v prvním roce ukázala svou největší sílu a měřena indexem spotřebitelských cen dosáhla výše přes padesát procent. Na tento vývoj měla vliv i další liberalizace prováděná v rámci transformace, a to liberalizace zahraničního obchodu. Ta otevřela tehdejší Československo zahraniční produkci a zároveň umožňovala volně vyvážet. Před rokem 1990 byl zahraniční obchod kontrolován státem a 98 % všech domácích cen bylo utvářeno také vládou, což nevytvářelo příliš prostoru pro inflaci. Po liberalizaci přišel inflační skok a vláda na něj musela reagovat, a protože byla v nestandardní pozici, použila nestandardní nástroje. Velmi dobrý politický prostředek byla tripartitní jednání, ovšem ta by nestačila, kdyby nebyla přijata legislativní úprava v oblasti růstu nominálních mezd. Jakýkoli růst nominální mzdy nad určitou úroveň, znamenal tak vysoké zdanění, že prakticky celý nárůst byl zdaněn. Tímto opatřením se podařilo alespoň částečně dostat na uzdu mzdově-cenovou spirálu. V následujících letech inflace v ČR dosahovala nejlepších výsledků mezi transformujícími se ekonomikami ve střední Evropě.

Od inflace k deflaci

V průběhu transformace se tedy inflace postupně snižovala až k hranici tří procent, kde už je považována za relativně neškodnou. Ovšem Česká národní banka začala inflaci cílovat a své nástroje upnula k tomuto jedinému cíli–inflačnímu. To mělo a má neblahý důsledek na reálný sektor, který díky takovéto měnové politice trpí podfinancováním. Komerční banky místo aby své úsilí koncentrovaly na analýzu úvěru firmám a domácnostem, peníze uloží raději v centrální bance s lukrativním výnosem určovaným repo-sazbou. Podniky pak nemají dostatek prostředků pro své investiční akce a tedy pro svůj rozvoj. České národní bance se nad to nikdy nepodařilo inflační cíl trefit, ale vždy jej podstřelila. To znamená velké nebezpečí pro ekonomickou aktivitu a následný ekonomický růst, který je bržděn špatnou měnovou politikou. Konkrétní projevy v reálném sektoru představují nevyužité výrobní kapacity a klasickou nezaměstnanost, tedy nezaměstnanost z nedostatku nabídky. Pokud tento jev trvá delší dobu a pokud se zároveň zlevňují importy, může dojít k tomu, co se stalo u nás na začátku roku 2003, tedy že se ekonomika dostane do deflace. Názory na českou deflaci se liší, zejména pokud jde o její příčiny. Ovšem celkově se dá říci, že byla způsobena částečně špatnou měnovou politikou ČNB, částečně danou situací na českém trhu a že částečně byla také importovaná. Rozpor může být také v tom, o jaký druh deflace se jedná. Pokud by šlo poptávkou deflaci znamenalo by to snížení růstu HDP v horším případě stagnaci, jak ji známe z Japonska. V případě nabídkové deflace, někdy se o ní hovoří jako o pozitivní deflaci, s klesající cenovou hladinou roste produkt. To v praxi znamená stimulaci růstu HDP. U deflace v České republice lze tento typ spíše vyloučit a proto se domnívám, že deflace v ČR je škodlivá a bude brzdit tolik potřebný růst.

Deflační pásmo

Od ledna tohoto roku se s výjimkou května ceny oproti stejnému měsíci loňského snižovaly. Česká ekonomika se dostala do deflačního pásma. Co to znamená? Pokud jde o důsledky na vývoj HDP, je nutno rozlišit mezi deflací poptávkovou a nabídkovou. Obecně ale platí, že deflace snižuje podnikům jejich zisková rozpětí, vede k nižší investiční aktivitě a u slabších podniků k možnému propouštění. To jsou hlavní důvody, proč se hovoří o deflaci jako o škodlivém jevu. Vzhledem k nízké míře deflace v České republice není nutno propadat panice, protože konkrétní dopady deflace pociťují pouze určité subjekty, např. finanční instituce. Deflace je však škodlivá jako agregátní jev, a pokud nevznikne optimální mix měnové a fiskální politiky hrozí situace v jaké se ocitlo Japonsko. Aby se ekonomika do této situace vůbec nedostala, je nutné navrhnout vhodný mix hospodářských politik již v počátcích problému. V nynější situaci by měla ČNB slevit z inflačního cíle a zaměřit se na optimální výši měnové zásoby, tak aby odpovídala potenciálu ekonomiky. Inflační predikce na rok 2004 se však pohybuje mezi 2,4–3,6 %, což představuje poměrně dobrý vývoj, ale ČNB může opět podstřelit…

Mohlo by tě zajímat: