Myslel jsem si, že spor na Národohospodářské fakultě bude mít nějaké
hranice. Brzy jsem zjistil, že hranice slušného chování to nejsou. Opravdu
jsem ale nečekal, že děkan Ševčík si dovolí jít za hranici zákona.
A to i vůči osobě, která ze školy odcházela a nemohla mu činit žádné
potíže. Nedokážu to vnímat jinak než pokus o pomstu.
Přiznávám, že v sporu, který probíhal na Národohospodářské
fakultě, jsem nestál na straně pana Ševčíka a nebyl jsem ani součástí
mlčící většiny. Na oplátku jsem se z prohlášení děkana a (jím
jmenovaných) členů vedení dozvěděl například to, že jsem dostával
jakési nadstandardní benefity. Dodnes mi bohužel nikdo ze signatářů
nevysvětlil, jaké. Nicméně toto jsem považoval za odraz charakteru děkana
a jeho spolupracovníků a nijak zvlášť se mě to nedotklo. Podobně jsem se
postavil i k tomu, když na mě děkan po zveřejnění mého předchozího
komentáře na iList.cz na chodbě křičel, že jsem „opět napsal
nepravdu“.
Před koncem června, víc než měsíc po obhajobě disertační práce,
kterou jsem zakončil své doktorské studium, si mě děkan –
prostřednictvím pana Zajíčka – pozval na schůzku. V přítomnosti
několika svědku mi oznámil, že mám problém, neboť bylo zjištěno, že
jsem překročil maximální dobu studia o dva dny. Prý ho to mrzí a bude
hledat s rektorátem řešení. Jeho těžce potlačovaný úsměv mi však
naznačoval, že ho to spíše těší.
Řešení samozřejmě nikdo nehledal. Nicméně jak jsem zjistil, žádný
problém neexistoval, neboť děkan moje studium nikdy neukončil, a tak podle
zákona řádně skončilo obhajobou. Studium totiž (jinak než řádně)
nekončí automaticky, ale pouze rozhodnutím děkana nebo zanecháním.
O této skutečnosti jsem informoval proděkana pro studium a příslušnou
studijní referentku a poté i děkana Ševčíka. Přesto jsem obdržel
rozhodnutí o ukončení studia podepsané děkanem ve stejný den, kdy jsem mu
onu informaci poslal – rozhodnutí o ukončení studia, které už více
než měsíc nepokračovalo.
Děkan Ševčík nebyl ani posléze ochoten uznat svoji chybu. Místo aby na
moji žádost o přezkoumání reagoval zrušením svého nesmyslného
rozhodnutí, předal ji panu rektorovi. Ten samozřejmě po ověření všech
skutečností protizákonné rozhodnutí děkana zrušil. Právní systém má
naštěstí pojistky proti zvůli jednotlivců.
Možná se zdá, že tento příběh je banální. Nakonec se vlastně nic
nestalo. A můžu si za to sám, měl jsem si hlídat dobu studia. To
uznávám, udělal jsem chybu. Na druhou stranu ji udělal též děkan, když
mi studium neukončil po překročení maximální doby studia. Měl na to
téměř čtyři měsíce. Největší problém vidím v tom, že se v rozporu
se zákonem pokusil zmařit pět let mého studia. A patrně jen proto, že
jsem byl v skupině jeho kritiků. Moje zkušenost ve mně vyvolává
nepříjemnou otázku: Jak se asi bude pokoušet mstít jiným studentům,
kteří ho kritizovali?
ČTĚTE TAKÉ:
