Vysoké školy nemají peněz nazbyt. Přesto některé fakulty VŠE přidělenými finančními prostředky plýtvají. Vyplácejí symbolické odměny externím oponentům. Většinou tuto funkci přijímají lidé, kteří zastávají významné posty v podnicích nebo ve státní správě.
Jak je známo, vysoké školy nemají peněz nazbyt. Přesto některé fakulty VŠE přidělenými finančními prostředky plýtvají. A to tak, že vyplácejí symbolické (až směšné) odměny externím oponentům. Většinou tuto funkci přijímají lidé, kteří zastávají významné posty v podnicích nebo ve státní správě a jsou uznávanými odborníky pro danou oblast. Jak si jich tedy škola cení?
Uvažme, že průměrná diplomka má rozsah zhruba 60 až 70 stran. Pokud ji oponent bude chtít pečlivě přečíst, zabere mu to minimálně tři až čtyři hodiny. Vypracování písemného hodnocení může trvat tak hodinu. To znamená, že oponent nad diplomkou stráví celkem čtyři až pět hodin. Za tento obětovaný čas obdrží 150 až 300 korun (to se netýká 1. a 3. fakulty, které honoráře nevyplácejí, a tudíž šetří svěřené finanční prostředky). Pro manažera či ředitele firmy to je částka, za kterou si dojde na oběd v nic moc nóbl restauraci. Tento člověk je totiž zvyklý na plat ve výši 300 – 500 korun na hodinu (a mnohdy i více). Není to tedy urážka dát mu za pět hodin práce pouhých 150 až 300 korun? Neznamená to pak, že škola nedoceňuje jeho znalosti a schopnosti?
Je jasné, že oponenturu daný odborník nevykonává pro peníze. Jde spíše o jakousi prestiž. Často se stává, že externí oponenti nabízenou almužnu odmítnou. Jsou prostě ochotni pracovat pro VŠE zadarmo. Neměla by toho tedy škola nebo spíše konkrétní fakulty využít? Ušetřené prostředky by se jistě hodily na jiné věci.
