Mezipatra na sobotu

Program festivalu filmů s gay a lesbickou tematikou Mezipatra 2004 na sobotu 20. listopadu

Program festivalu filmů s gay a lesbickou tematikou Mezipatra 2004 na sobotu 20. listopadu

Tělo: Ženská definice (Body: A Women’s Definition)

kino Aero, 18.00
USA 2002, anglicky, 42 min
Scénář, kamera a režie: Sharon Pellerin.
Hudba: Christophe Royer, Susan Kasper, Elise Hurwitz.
Střih: Loren Sorensen.

Dokument o ženách, které posilují a trénují, aby se utkaly o zlato v bodybuildingu na Gay Games v Amsterodamu (svého druhu Olympijské hry). Film se zabývá několika tématy, z nichž nejdůležitější se zdají být ženskost a mužskost (pokud existují) a rozdíl mezi nimi (pokud existuje). A o čem je vlastně ženské posilování? Pokud žena dosáhne opravdu výborných výsledků, nepřestává tím být ženou? Aktérky filmu se shodují na tom, že je především důležité být sama sebou a cítit se dobře se svým a ve svém vlastním těle. Posilování a vzpírání jim pomáhají v jejich životech. Jsou nejen projevem překonávání bariér, ale také projevem sebezapření a neuvěřitelné disciplíny. Kvůli milovanému sportu musely některé z nich přehodnotit dosavadní životní styl – například po zjištění, jak velké množství běžných sociálních aktivit je spojených s rituálem jídla: posilovat znamená v první řadě držet přísnou dietu. Ducha celého dokumentu pak vyjadřuje heslo: „Nejsme odlišní, jsme jen výjimeční.

Hard Fat
Kanada 2002, režie: Frederic Moffet
Dokumentární film o muži, který smysl svého života vidí v pěstování velkého mužného břicha – jako fetiše pro sexuální partnery, jako vyjádření vlastního názoru na svět, jako seberealizace. Krása těla je zde definována osobními preferencemi a „úchylkami“, ne zvyklostmi a předsudky společnosti.

Čím větší, tím lepší (The Bigger The Better)
Velká Británie 2003, režie: Timothy Smith
Výprava do světa představ o těle gay mužů a průzkum role, jakou má krása, a představy o ní v současné gay kultuře. Hledání maskulinní dokonalosti se zmíněním fascinace mužským tělem v kulturních dějinách. Dokument s názory mnoha odborníků, kromě jiných také (legendárního) Richarda Dyera.

Co holky dělaj… (Things Girls Do…)
USA 2002, režie: Broderick Fox
Některé holky zvrací. Nebo nejí. Protagonistka tohoto dokumentu vypráví svůj příběh hyperaktivní studentky, která si přibírá povinnosti, aby zvyšovala výdej energie.

O mužích a bozích (Des hommes et des dieux)

kino Aero, 18.00
Haiti 2002, kreolsky s anglickými titulky, 52 minut
Scénář: Anne Lescot.
Režie: Anne Lescot, Laurence Magloire.
Kamera: Anne Lescot, Jean-Francois Chalut, Laurence Magloire.
Hudba: Ti Bouc, Aguervi, Roro, Jeannot.
Střih: Rachele Magloire, Laurence Magloire
Hrají: Érol, Blondine, Innocente, Denis, Jean-Marcel a další.

Dokument se zabývá každodenním životem několika haitských mužů z Port-au-Prince, kteří otevřeně přiznávají a svobodně vyjadřují svou homosexuální orientaci. Ta je ale stále na Haiti spíše tabu – přesto svébytná gay kultura vzkvétá a je přijímána v kontextu tradičního náboženství Voodoo. Jakožto „potomci Bohů“ nalézají aktéři filmu prostor pro sebevyjádření prostřednictvím náboženských rituálů. Poutě za svatými, podobně jako taneční večírky, jsou pak příležitostí k setkávání a poznávání nových přátel. Celkem poklidný život a optimistický přístup k němu pak narušuje snad jen v komunitě všudypřítomná hrozba AIDS a nutnost smířit se s některými tradičními kulturními a jinými omezeními rodu (například nemožnost být matkou vlastního dítěte).

Film byl oceněn na nemalém množství festivalů, kromě jiných na newyorském Gay and Lesbian Film Festival v roce 2002, na African Diaspora Film Festival tamtéž a na gay a lesbických festivalech v Lublani, Bruselu, Grenoblu, Turíně či San Francisku.

Zkus mě pochopit (Pojmi meňja)

kino Aero, 18.00
Rusko 2003, rusky, 52 min
Scénář: Katia Skila.
Režie: Katia Skila, Jean Ehret.
Kamera: Jean Ehret.
Hudba: Alina Petrova.
Střih: Romain Decosse.
Hrají: Alina, Helga, Inga a Valentina.
host: Jean Ehret

Film je dokumentem o čtyřech ženách, které v minulosti prodělaly operaci změny pohlaví. Vypráví nejen o jejich cestě k uvědomění si sebe sama a vlastního rodu, ale také o postojích, které k nim zaujímá okolní společnost – počínaje lidmi, které potkávají každý den na ulicích Petrohradu, přes přátele, kolegy v práci, a rodiči a životními partnery konče. Hodně mluví o tom, co pro ně představovala operace – úplné vyřešení všech problémů, jindy počátek problémů nových. Operace jako příležitost a možnost projevit vnitřní pocity navenek, vyjádřit se. Dále diskutují o tématech, jako je láska, víra, feminismus, sebevražda, emigrace, možnost získat zaměstnání a občansky existovat v ruské společnosti. Jedna z aktérek mluví o dvou generacích transsexuálů – o generaci starší, která byla nucena žít v cizích tělech pod politickým režimem perestrojky, a o generaci nové, kterou od operace může dělit jen finanční situace.

Sirény třiadvacátého století (Sirens of the 23rd century)

kino Aero, 20.30
USA 2003, anglicky, 86 minut
Scénář a režie: Jennifer M. Kroot.
Kamera: Gary Rohan.
Hudba: Tone Sanchez.
Střih: Tom Bullock.
Hrají: Omewenne, Trevor Hale, Jennifer Kroot, Richard Harder, Tina Morasco a další.

Ve světě, kde ženskost je mimo zákon, supermodelky trpí v pracovních táborech a kosmetičtí pracovníci jsou považováni za zločince, krásné povstalkyně společně bojují za svobodu péče o pleť. Formou fantastické a skeptické distopie film zkoumá témata krásy, marnosti a tradičního pojetí ženských sociálních rolí. Princezna Helena, která se rozhodně nehodlá provdat za kongresmana Troye, jak by se líbilo jejím rodičům, se rozhodne utéct a připojit ke skupině odbojných a krásných „Obětí třiadvacátého století“. Ty vyznávají ženskou krásu v pojetí pozdního dvacátého a ranného jednadvacátého století – školí se v umění nakupovat, v mistrovských bulimických dovednostech a teorii plastické chirurgie. Podaří se princezně zachránit krásu i pro příští generace? Film se v létě 2003 stal velkým hitem San Franciského International Lesbian and Gay Film Festivalu. Režisérka Jennifer M. Kroot (která se ve filmu také objevuje v roli krásné princezny Heleny) bude hostkou pražské části festivalu Mezipatra 2004.

Pozor na chlapy! (Blok krátkých filmů s gay tematikou)

kino Aero, 22.00

Noci smutku (The Nights of Blue)
Česká republika/USA 2004, režie: Daniel A. Cerny
Film vypráví o mladém Američanovi Bluovi, který žije v Praze a živí se prostitucí. Jedním z náhodných nočních setkání se pro něj stane striptérka Lenka, do které se zamiluje. Jejich vztah ale očividně nemá žádnou budoucnost… Ve vedlejších rolích se setkáme s Markem Vašutem a Hanou Maciuchovou.

Somebody
Česká republika 2004, režie: Radim Labuda
Sentimentální videoklip o výměně tělesných tekutin. Performance v extrémním detailu, extrémním zpomalení a zpětném chodu, kamera téměř nehybná. Imaginární spojení mezi dvěma aktéry zprostředkované pramínkem tekoucího medu.

Obětina (The Offering)
Kanada 1999, režie: Paul Lee
Film popisuje vývoj láskyplného vztahu a přátelství mezi japonským mnichem a mladým novicem, od jejich prvního setkání až k rozloučení. Uplývání života je zde zobrazeno střídáním ročních dob, drobné změny, ke kterým v přírodě dochází, jsou také jedinou silou, která vyprávění posouvá kupředu.

Ozzy a Harry (Ozzy and Harry)
USA 2003, režie: Jeffrey Moline
Film je sociální satirou na americké rodinné hodnoty, sexualitu a třídní konflikt v době George Bushe. Mluví o středostavovském homosexuálním páru posedlém vytvořením perfektní rodiny. Jako předobraz perfektnosti jim ovšem slouží televizní rodiny z počátku šedesátých let.

Tlusté rty, tenké rty (Thick Lips Thin Lips)
Kanada 1994, režie: Paul Lee
Experimentální film o rasismu a homofobním násilí. Je o dvou mužích, jednom s malými a úzkými rty, druhém s velkými a tlustými rty, a jejich nesnázích při pokusu navzájem se políbit. Je o překonávání počátečních obtíží a o tom, jak se naučit přijímat odlišnosti toho druhého.

Velké naděje (Golemy Nadeždy)
Bulharsko 2004, režie: Timo Kalevi Puukko
Rodina – otec, matka a dva synové. Všichni mají svá tajemství, sny a zklamání, naděje do budoucnosti. Jeden ze synů, Martin, skrývá před ostatními svou homosexualitu, zároveň ale prožívá velkou lásku. A přijde noc, kdy se všechna tajemství prozradí a sny a zklamání se střetnou.

Noční život (The Night Life)
USA 2004, režie: Gregory Duke
Krátká animovaná upírská gay zombie komedie. Soukromé očko si najme blonďatý sličný muž na běžný případ hledání pohřešované osoby. Z rutinního vyšetřování se ale vyklube opravdová zkouška detektivových schopností a jeho znalosti nočního života.

Dřív jsem býval smutný (Avant j´étais triste)
Francie 2002, režie: Jean-Gabriel Périot
Krátký animovaný film vyprávěný v první osobě se zabývá utopickou představou úplné integrace. Je příběhem homosexuálního muže, který je smutný ze způsobu života, který vede v návaznosti na svou sexuální orientaci a snaží se být „normální“. Ironickým způsobem pak film ukazuje, jak by integrace mohla zničit všechny existující rozdíly

Gay?
Francie 2000, režie: Jean-Gabriel Périot
Krátký záznam coming outu. Aktér se v něm vyznává rodině i přátelům, svému pekaři a sousedům. Zároveň mluví o tom, co pro něj znamená být gay. Není to jen kultivované chování a poslouchání klasické hudby, ale především opravdová vášeň pro muže.

Jeden den (One Day)
Austrálie 2002, režie: Richard Capuano, Frank Gomez
Michael a John jsou spolu už tři roky a jakákoliv intimita mezi nimi docela zmizela. Doma se ale oba vyhýbají jakékoliv vážnější konfrontaci. Michael mezitím udržuje aféru s Robbiem kterého potkal v tělocvičně. Věci se začnou zamotávat a těžko říct, jak to všechno skončí

S tebou mě baví svět (blok krátkých filmů s lesbickou tematikou)

kino Aero, 24.00

Dlouhá cesta (The Hard Way)
Irsko 2003, režie: Roman Burke
Ani pro lesbický pár nemusí být snadné mít dítě. Především pokud se rozhodnou si sperma koupit a přijdou o svého dodavatele. Existují však i další způsoby, jak dosáhnout vytouženého cíle – ne všechny jsou ale snadné a v mezích zákona

Rozchody jsou na houby (Breaking Up Really Sucks)
USA 2001, režie: Jennifer McGlone
Komedie o dvou dívkách, Charlie a Jill, které se potkají, randí spolu a nakonec se i nastěhují do jednoho domu. Společný život je báječný a navíc ten úžasný sex! Až jednoho dne se mezi Charlie a Jill vloudí jeden z praktických vynálezů pro ženy. A věci se začnou měnit

Téměř neodvážný život Zoe Cadwaulderové (The Nearly unadventurous life of Zoe Cadwaulder)
USA 2003, režie: Buboo Kakati
Zoe je majitelkou mnoha fobií a velmi pesimistického pohledu na svět. Není divu. Od mala ji straší hrůzné záběry přírodních katastrof, její rodiče nešťastně zahynuli vinou padajícího meteoritu. Může i Zoe najít pravou lásku a zbavit se fobií, když potká tu pravou?

Černý střevíček (Little Black Boot)
USA 2003, režie: Colette Burson
Starý dobrý příběh o Popelce, jen v jiném čase a místě. Cindy je studentkou střední školy. Její dvě sestry ji ignorují, matka se nad ni povyšuje. Cindy by stejně ráda jako ostatní šla na maturitní ples. Půjčí si smoking, auto a z Popelky se stane krásný princ…

Změřte je (Size ‚em up)
USA 2001, režie: Christine J. Russo
Pro Samanthu je nákup první podprsenky noční můrou. A jako by to nestačilo, má s sebou matku (která to s ní myslí dobře) a v obchodě je vydána napospas třem vlezlým prodavačkám. Šílená realita se najednou začne prolínat s ještě šílenějšími představami Samanthy

Okno naproti (La Finestra di fronte)

kino Světozor, .00
Itálie/Velká Británie/Turecko/Portugalsko 2003, italsky s českými titulky, 106 minut
Scénář: Gianni Romoli, Ferzan Ozpetek.
Režie: Ferzan Ozpetek.
Kamera: Gianfilippo Corticelli.
Hudba: Andrea Guerra.
Střih: Patrizio Marone.
Hrají: Giovanna Mezzogiorno, Massimo Girotti, Raoul Bova, Filippo Nigro, Serra Yilmaz a další

Tvůrce Falešných vztahů, které získaly cenu diváků na Mezipatrech 2002, natočil v roce 2003 psychologický příběh o lidských vztazích, skrytých tužbách a náhodných setkáních, která mění život. Téměř třicetiletá Giovanna, unavená stereotypním manželstvím s Filippem, rezignovala na své ambice stát se cukrářkou a své dny si zpestřuje tajným sledováním souseda z protějšího domu. Do jejího světa vstoupí osmdesátiletý cukrář David, jehož vzpomínky na tragické válečné události a milovaného přítele představují další rovinu vyprávění. Snímek, propojující zajímavým způsobem minulost s přítomností, je věnován památce Massima Girottiho, který si tu zahrál svou poslední roli a zemřel před uvedením filmu.

Okno naproti získalo v Itálii pět národních cen a na loňském karlovarském festivalu Křišťálový glóbus

Party monster

kino Světozor, 18.00
USA/Holandsko 2002, anglicky s českými titulky, 99 minut
Scénář a režie: Fenton Bailey, Randy Barbato.
Kamera: Teodoro Maniaci.
Hudba: Jimmy Harry.
Střih: Jeremy Simmons.
Hrají: Macaulay Culkin, Seth Green, Chloë Sevigny, Marilyn Manson, Natasha Lyonne a další.

Film amerických dokumentaristů Baileyho a Barbata vznikl podle biograficky laděné knihy „Disco Bloodbath“, jejímž autorem je James St. James, jeden z hlavních aktérů příběhu. Party Monster nás zavádí do New Yorku na přelomu 80. a 90. let, kam přijíždí z venkova Michael Alig a brzy zapadne do skupiny homosexuálně orientovaných „disco kids“, kteří se zajímají jen o drogy a taneční kluby. Michael se prosadí jako organizátor obrovských parties, které ve filmu zaujmou zejména širokou fantazií a bizarností předváděných kostýmů. Příběh zaznamenává zejména divoké večírky v klubech nebo v bytech protagonistů, ale v závěru nabízí i odvrácenou stranu této zdánlivě nekonečné zábavy ve formě drogové závislosti, zoufalství a vraždy.

Do hlavní role této naturalisticky pojaté výpovědi o životním stylu jedné generace byl překvapivě obsazen Macaulay Culkin, který se na plátnech kin objevil po devítileté odmlce. Film byl nominován na Velkou cenu poroty na filmovém festivalu v Sundance 2003.