Škola otevírá další program pro vynikající studenty. Po CEMS je tu Honors Academia (HA), dvouletá nadstavbová výuka pro magistry připravená s univerzitou v Řezně a ve spolupráci (prozatím) s desítkou firem.
Škola otevírá další program pro vynikající studenty. Po CEMS je tu Honors Academia (HA), dvouletá nadstavbová výuka pro magistry připravená s univerzitou v Řezně a ve spolupráci (prozatím) s desítkou firem. Podrobněji se o HA dočtete v rozhovoru s prof. Novým, vedoucím katedry psychologie a sociologie řízení na FPH. Jelikož je „věc“ teprve v záběhu, pojďme se podívat, na základě čeho se vybírali studenti do prvního semestru. Stranou prozatím nechme, zda HA přinese efekty, které si přeje tým kolem profesora Nového.
Docela mě překvapilo, že bodový součet jednotlivých kritérií dělá 112. I za předpokladu, že HA nedělá reklamu integrovanému tísňovému volání proti 150, 155 a 158, mi to přijde zvláštní. Ale to je jen drobnost na úvodní odlehčení, zajímavější je struktura. I když pokud budeme chtít hledat nějakou procentní váhu, budeme muset počítat s „praktickým“ číslem 112 jako 100 %…
Tak tedy, největší podíl tvoří osobnostní kvality, které jsou – stejně jako ostatní kritéria – zkoumány na základě ústního pohovoru. Podle toho co říká prof. Nový, nevypisují se „žádná výběrová řízení, kde by studenti museli vyplňovat testy a řešit záludnosti“. Budiž. Ale jestli má pohovor suplovat nějaký kvalitní výběr, moc dobře to na mě nepůsobí. Jistě, lze namítnout, že i o osudu uchazeče (nejen) o lukrativnější zaměstnání nakonec rozhodne setkání např. s šéfem firmy. Do HA jistě vybírali zkušení psychologové, ale přeci jen bych a priori neodmítal alespoň minimální písemné testování. Jenže v případě HA dělají osobnostní kvality 40 bodů, tedy více jak třetinu hodnocení.
Po patnácti bodech můžou studenti získat za prospěch a členství ve studentských organizacích. Docela by mě zajímalo, jakým způsobem se vyhodnotí na škále od 0 do 15 aktivita v nich, nicméně mnohem víc zajímají studijní výsledky. Když jsem prve viděl, že tvoří jen nějakých třináct procent, tiše jsem zajásal, že bych to třeba i mohl se svým „excelentním“ průměrem zkusit. Po zjištění, že se ale nepřijímají studenti nad dva celé nula, jsem se zase uklidnil. Z letargie mě pak neprobudilo ani ujištění prof. Nového, že pokud nabudou dojmu, že „student má co nabídnout a má obrovský potenciál,“ může se „přivřít oko“. To, že nemám zázračný průměr, je jistě můj problém, ale jsem přesvědčen, že známkování na VŠE obecně není příliš objektivní (míněno pozitivně i negativně), už jen díky „staré dobré“ škále jedna dva tři čtyři. Zamávejte Studentským listem, kdo z vás ještě nikdy nedostal známku se slovy, „ale to je opravdu pěkná dvojka“ nebo „ještě tři, pane kolego/kolegyně“.
Výše uvedená kritéria tvoří 62,5 %. Do plného počtu je doplňuje dvanáctibodová reference a po deseti bodech úspěch v odborných soutěžích, práce mimo školu a motivační dopis. K tomu snad jen dvě poznámky. Bude reference lépe hodnocena, napíše-li ji nejbližší nadřízený, třeba vedoucí oddělení ve velké firmě, nebo jednatel v malé? A pokud kvalita studenta („nikoli kvantita“), který začne studovat k „normálnímu“ magistrovi HA, a k tomu ještě bude pracovat ve firmě a pro studentskou organizaci, vydrží, má můj bezmezný obdiv.
Stejně tak přeji i celému HA hodně zdaru. Jestli jeho zavedení znamená nárůst ratingu VŠE, už se těžko někdy dozvíme, jelikož nic takového zatím v ČR není. Já osobně bych možná mírně přehodnotil kritéria výběru.
