Součástí oslav padesátin školy, byl také koncert v paláci Žofín. Na rozdíl od jiných akcí byl ale tentokrát pouze pro zvané. Místo tak nepříjemně známého zvuku budíku mého mobilu mě vzbudil příchozí hovor. Bylo už sice kolem desáté, ale veškerá výuka ten den kvůli nultému týdnu odpadla, tak co. Na druhém konci drátu byl pan Hradský – lístky na večerní koncert pro Studentský list zbyly.
Součástí oslav padesátin školy, byl také koncert v paláci Žofín. Na rozdíl od jiných akcí byl ale tentokrát pouze pro zvané.
Místo tak nepříjemně známého zvuku budíku mého mobilu mě vzbudil příchozí hovor. Bylo už sice kolem desáté, ale veškerá výuka ten den kvůli nultému týdnu odpadla, tak co. Na druhém konci drátu byl pan Hradský – lístky na večerní koncert pro Studentský list zbyly.
K Žofínu jsme s fotografem dorazili celou půlhodinu předtím, než měl koncert začít. Pozvánky, ve kterých nás rektorka srdečně zvala, byly totiž určeny k volnému sezení a dalo se čekat, že místa bude málo a věcí k vidění hodně.
Asi dvacet minut před začátkem se pozvolna začali trousit hosté. Byli mezi nimi hlavně učitelé a vedení školy. Studijní referentky a většina administrativních pracovníků tady naopak chyběla. Možná i proto zbylo ve velkém sále vcelku dost volných míst.
Koncert zahájila rektorka krátkou řečí. V té přítomným poděkovala za odvedenou práci a popřála hezký večer.
Jako první vystoupil pěvecký soubor Musica Oeconomica Pragensis. Spolu s ním přišli i noví sbormistři, Martina Kvěchová a Kryštof Spirit – syn doc. Spirita, který dále zůstává uměleckým vedoucím. Od posledního vystoupení sbor evidentně dost cvičil. Horší už to bylo s programem. Vedle sboru Židů z Nabucca tak zazněl například spirituál Kdo svalil kámen náhrobní nebo husitský chorál přeložený jako Kdož jste boží bojovníci. Tato kombinace stylů mi opravdu nesedla.
Následoval školní orchestr s dirigenty Kateřinou Blažkovou a Higenem Utidjianem. První skladbu, árie Rafaela z oratoria Stvoření, využil docent Spirit, aby ukázal, že časy, kdy byl operní hvězdou ústeckého divadla, ještě neminuly. Druhá skladba Concerto-rondo, určená pro klavír a orchestr, zase dala vyniknout sólistce Andree Turečkové. Stálo to za to. Poslední skladbou před přestávkou byl Karneval zvířat – recitační pásmo s hudebními vstupy orchestru. Výborná věc, které se dalo vytknout snad jen tempo, jímž Ivan Prchlík recitoval a které nutilo se příliš soustředit na jednotlivá slova. Jinak to byl velice příjemný a hudebně vtipně pojatý kus.
I když v koncertním sále zbývala volná místa, v kuloárech se to nijak neprojevilo. Projít tak mezi přítomnými, nikoho nepolít nebo jinak nepoškodit vyžadovalo jistou dávku obratnosti. Stále ještě ale nechápu důvod, proč se za podávané nápoje muselo platit. Zvláště ve chvíli, kdy byl po představení připraven tak velkoryse pojatý raut.
Druhou polovinu programu tvořilo vystoupení folklorního souboru Gaudeamus. Na žádném jejich vystoupení jsem nikdy předtím nebyl. O to více mě mile překvapili. Energii a nadšení, s nimiž vystupují, by jim totiž mohl leckdo závidět. Když se k tomu ještě přidá kvalitní výkon, propracované kostýmy a pestrý program, nezbývá, než jejich další vystoupení doporučit k návštěvě.
Slavnostní raut byl vyvrcholením večera. Jídla a pití bylo požehnaně, dalo se vybírat mezi různými specialitami teplé a studené kuchyně, vínem a dalšími nápoji. Ze sladkého zde byly k mání zákusky, dorty, ovocné a čokoládové pěny, k nim samozřejmě káva. Tentokrát vše zadarmo. K posezení lákala venkovní zahrada, kde se navíc grilovalo.
Po nějaké chvíli se k ostatním účastníkům rautu připojila i část účinkujících, a tak z večera nakonec něco měli i studenti. Po dvanácté už seděl zbytek hostů u stolků na zahradě, my jsme se začali pomalu přesouvat domů.
