Říká se mu středoevropský tygr. Pravicové vlády a ekonomové dávají Slovensko za příklad úspěšné reformní země, kterou je třeba následovat – rovná daň, omezení sociálních dávek, liberalizace trhu práce, reforma důchodů a zdravotnictví.
Říká se mu středoevropský tygr. Pravicové vlády a ekonomové dávají Slovensko za příklad úspěšné reformní země, kterou je třeba následovat – rovná daň, omezení sociálních dávek, liberalizace trhu práce, reforma důchodů a zdravotnictví.
Souhrnná čísla skutečně ukazují značné zlepšení: od růstu HDP přes pokles nezaměstnanosti až po masivní příliv přímých zahraničních investic. To vše považuje vláda a jí naklonění ekonomové, například i v Česku, za důkaz toho, že se reformy vyplatí.
Přesto se však ozývají hlasy upozorňující na problémy, které podle odborů a opozice slovenská vláda neřeší. Je to především stále vysoká nezaměstnanost, nízké mzdy, neúměrně nízké sociální dávky a stále silný odliv kvalifikovaných pracovníků. Odbory představily svůj pohled v sugestivně nazvané studii Pravda o „ekonomickém zázraku“ na Slovensku.
Jaká je vlastně nezaměstnanost?
Nejviditelnějším šrámem na pověsti reformního vývoje jsou dvě odlišné statistiky nezaměstnanosti. Přestože je ve většině vyspělých států obvyklé, že statistický úřad a ministerstvo práce nahlíží na nezaměstnanost jinou optikou, slovenský rozdíl – asi pět procentních bodů – je zarážející. Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny (MPSVR) uvádí číslo přes 11 procent, Statistický úřad asi 17 procent. Téměř sto tisíc lidí, kteří jako by „vypadli“ z ministerského propočtu, dokazuje podle odborů iluzornost dosavadních úspěchů slovenských pravicových vlád.
Do zpolitizovaných diskusí se zapojili ekonomové z Institutu finanční politiky ze slovenského Ministerstva financí. Upozorňují nejen na odlišnou metodiku sledování nezaměstnanosti (MPSVR sleduje nezaměstnané pouze na úřadu práce, Statistický úřad se ptá v terénu), ale snaží se odhadnout, co se stalo s těmi, kteří na úřady práce přestali chodit. Podle těchto ekonomů je část lidí dobrovolně nezaměstnaná, pracuje načerno nebo dojíždí za prací do zahraničí. Poté, co se zpřísnila pravidla pro registraci na úřadech práce, se přestali chodit hlásit. Stát tímto způsobem ušetřil na penězích za dávky.
Druhá skupina lidí, která zmizela ze statistik, jsou dlouhodobě nezaměstnaní, kteří ztratili naději na získání zaměstnání nebo jednoduše nemají na dojíždění na úřady. Ty tak přestaly mít kontakt s osobami, které pomoc nejvíce potřebují. Ministerští odborníci odhadují, že skutečná míra nezaměstnanosti se proto může pohybovat mezi 12 až 14 procenty.
Kdo jsou ti, co potřebují pomoc a přestali být evidováni? Romové na Slovensku tvoří asi šest procent populace (přesná evidence neexistuje) a až polovinu dlouhodobě nezaměstnaných. Zpřísnění pravidel pro registraci na úřadech práce se zřejmě dotklo nejvíce jich, i když o tom přesné údaje neexistují.
A míra zaměstnanosti?
Ekonomové z Ministerstva financí připomínají, že neméně důležitý je ukazatel o míře zaměstnanosti. V tomto případě existují, jak je na Slovensku obvyklé, také dva scénáře. Zatímco statistiky MPSVR jsou optimistické, Statistický úřad spolu s Eurostatem zůstává spíše při zemi. Slovenské vládě se rovněž podařilo prosadit liberální zákoník práce, který značně usnadní najímání a propouštění zaměstnanců. Jenže odbory tvrdí, že nová legislativa je sice nejpružnější z celé Evropy, ale málo chrání zaměstnance.
Pesimismus odborů nesdílejí autoři studie o slovenském a českém trhu práce Štěpán Jurajda z CERGE-EI a Katarína Mathernová na zakázku Světové banky. Tvrdí, že do budoucna lze očekávat zvýšení míry zaměstnanosti. Oba autoři oceňují zejména zbavování podniků odpovědnosti za vytváření sociální politiky. To by mělo zjednodušit investiční rozhodování podniků a zvýšit počet pracovních míst. Podobné kroky provedly skandinávské státy, které sice nezmenšily sociální dávky, ale zjednodušily přijímání a propouštění zaměstnanců. Slováci šli více anglosaským směrem – seškrtali dávky i uvolnili legislativu.
Zpráva pro Světovou banku konstatuje, že lidé v některých částech Slovenska nejsou ochotni cestovat za prací. Mapa nezaměstnanosti napovídá, že i blízké regiony vykazují stále značné rozdíly v míře nezaměstnanosti.
Mladí Slováci odcházejí
Těmi, kdo se už stěhují, jsou mladí Slováci. Jenže ne v rámci Slovenska, ale obvykle do zahraničí. V letech 1994 až 2002 utrpěl podle Jurajdy a Mathernové středoevropský tygr ztrátu 135 tisíc vysokoškolsky vzdělaných mladých lidí. To je pro ekonomiku s 2,1 milionu zaměstnanců značná ztráta. Lákadlem se pro vzdělané Slováky stalo zejména bohatší, kulturně a jazykově blízké Česko. Konkrétně Praha. Není to nový fenomén, odchod vzdělaných lidí do Česka a dále na Západ zažívá Slovensko od meziválečného období.
Podle této zprávy se odliv podepsal i na kvalitě některých reforem, protože vláda neměla k dispozici dostatečně odborné zázemí.
A tak kromě lákání zahraničních investorů na levnou pracovní sílu bude muset Slovensko zároveň přemýšlet, jak si udržet doma vzdělanou mladou generaci. Úkol je to o to těžší, že průměrná mzda, pod níž se tito lidé budou z větší části pohybovat, dosahuje pouze 15 825 slovenských korun. To je ve srovnání s Prahou (průměr přes 22 tisíc) značný handicap. Nicméně bez zapojení mladé a vzdělané generace do domácího trhu práce je budoucnost Slovenska značně nejistá.
