Zpráva rektorky pro akademické plénum VŠE dne 6.3.2001

1. 4. 2001 | | Názory

Počátkem února uplynul první rok funkčního období nového vedení Vysoké školy ekonomické. Ve snaze o zlepšení komunikace uvnitř naší školy obnovujeme po více než osmi letech spolu s Akademickým senátem VŠE společné setkání s akademickou obcí.

Vážené kolegyně a kolegové,
vážené studentky a studenti,

počátkem února uplynul první rok funkčního období nového vedení Vysoké školy ekonomické. Ve snaze o zlepšení komunikace uvnitř naší školy obnovujeme po více než osmi letech spolu s Akademickým senátem VŠE společné setkání s akademickou obcí. Jeho cílem je jednak informovat akademickou obec o zásadních otázkách a prioritách, jimiž se vedení školy v uplynulém období zabývalo, čeho se podařilo společným úsilím dosáhnout, stejně tak jako o problémech, kterými škola prochází a kterými se vedení zabývá. Cílem našeho dnešního setkání je však zejména také otevřít prostor pro diskusi, která by vedení školy orientovala při aktualizaci dlouhodobého záměru školy pro rok 2002. Nejde tedy o podání souhrnné zprávy o činnosti za minulý rok. Ta se zpracovává a termín pro její odevzdání je konec května.

Soustředím se na 3 základní body:

  1. Transformace studijních programů
  2. Rozvoj vědeckovýzkumných aktivit
  3. Komunikace a informovanost, sociální audit VŠE

ad 1) Transformace studijních programů

Jak je všeobecně známo, VŠE přešla před dvěma lety k zavedení, resp. k návratu k tzv. dlouhým magisterským programům. Tento krok byl učiněn v době, kdy již byly zřejmé – zejména z mezinárodního prostředí – poměrně výrazné signály ke změnám v systému vysokoškolského vzdělávání v Evropě. V květnu 1998 byla podepsána Sorbonnská deklarace, která zdůraznila ústřední roli evropských vysokých škol ve vývoji evropské kulturní dimenze, následně v červnu 1999 byla podepsána tzv. Boloňská deklarace – přesněji „Společné prohlášení ministrů školství evropských států na setkání v Boloni“. Signatářem byl i ministr školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Boloňská deklarace koncipovala základní myšlenky k vytvoření jednotného evropského vzdělávacího prostoru a představuje určitou orientaci, jak takový jednotný vzdělávací prostor vytvořit. Zdůrazňuje vícestupňový vzdělávací systém – pregraduální a postgraduální (v naší terminologii bakalářský, magisterský a doktorský stupeň studia), mobilitu studentů, učitelů a výzkumných i administrativních pracovníků. Připravuje se Konvence evropských vysokoškolských institucí, která bude koncem března projednána na mezinárodní konferenci Asociace evropských univerzit v Salamance. VŠE je členem této asociace od roku 2000. V květnu pak se sejdou evropští ministři školství v Praze, aby zhodnotili program směřující k vytváření evropského vzdělávacího prostoru, jehož základními principy by měly být autonomie a diverzita.

Proč o tom všem hovořím? Protože v těchto podmínkách se naše škola musí rozhodovat o koncepci dalšího rozvoje studijních programů. Je zřejmé, že založení určitého vzdělávacího programu nelze změnit z roku na rok. Zavedení dlouhých magisterských programů bylo zahrnuto do dlouhodobého záměru VŠE a projednáno s MŠMT. Nicméně v systému financování vysokých škol již pro rok 2001 přijalo MŠMT zásadu podporovat razantně rozvoj bakalářských programů při utlumování rozvoje programů magisterských. Byla přijata rozpočtová pravidla profinancovat nárůst studentů bakalářského studia až do výše 15 % proti základně přepočtených počtů studentů v roce 1998, zatímco nárůst studentů magisterského studia proti roku 1998 pouze o 6 %. Pro naši školu vznikla naprosto nepříznivá situace a jen díky společnému úsilí vedení a řadě jednáním jak na MŠMT, tak na ČKR se podařilo dosáhnout toho, že rozpočet školy na rok 2001 nebude ovlivněn dramatickým poklesem bakalářských studentů ve prospěch odpovídajícího nárůstu studentů magisterského studia. Jsem ráda, že mohu v tuto chvíli sdělit, že přes všechny problémy bude rozpočet oproti roku 2000 vyšší alespoň o 11 mil. Kč. Musím však také dodat, že přesto, že se snížil počet studentů přijatých ke studiu v r. 2000 o cca 300 studentů, škola stále překračuje počty studentů zahrnuté do 6 % financovaného nárůstu studentů proti základu roku 1998. V důsledku toho je škola „penalizována“ odpočtem částky cca 21 mil. Kč. Situace je důsledkem neúměrného nárůstu přijatých studentů v minulých letech.

Vysoká škola ekonomická přestala mít monopolní postavení na trhu vzdělání. Vedle 21 ekonomických fakult v ČR narůstá počet soukromých vysokých škol, které zaujímají postupně své místo na trhu vysokoškolského vzdělání v ČR. V současností bylo akreditováno 14 soukromých vysokých škol. Osm z nich vyučuje bakalářské programy, které jsou tak či onak blízké zaměření naší školy. Dalších cca 40 žádostí o akreditaci je v jednání. Soukromé školy se orientují v současnosti na bakalářské programy. Lze předpokládat, že právě absolventi těchto soukromých škol se s odstupem jen několika let budou ucházet o pokračování ve studiu na naší škole, stejně jako absolventi bakalářských oborů na ekonomických fakultách jiných veřejných vysokých škol.

Za těchto vnitřních i vnějších podmínek vidí vedení školy jako jedinou správnou strategii diversifikaci portfolia studijních programů, tzn. rozvoj jak bakalářských a navazujících studijních programů, tak i v případech, kde to charakter programu vyžaduje, rozvoj dlouhých magisterských programů. Je potřeba zcela jasně říci, že bakalářské programy jsou prvním stupněm vysokoškolského studia s možností výstupu absolventa jak bezprostředně do praxe, tak do dalšího stupně vzdělání na magisterském stupni. V minulém týdnu byla schválena Novela vysokoškolského zákona s účinností od 1. 7. 2001, která také v tomto smyslu bakalářské studium definuje. Znamená to, že bakalářské studium nemůže být jen tzv. profesně orientované, ale musí poskytnout studentovi jak teoretické vědomosti, tak umožnit např. v posledním roce studia diferencovanou orientaci bud‘ na další studium nebo přípravu pro uplatnění v praxi.

Koncepce rozvoje studijních programů a dalšího rozvoje vzdělávacího procesu na VŠE byla projednána na kolegiu rektorky v listopadu. Připomínky z diskuse byly zapracovány a materiál je připraven pro jednání
Vědecké rady VŠE v dubnu tohoto roku.

Transformace studijních programů nemůže být jednorázovým nebo snad zcela unáhleným aktem, vyžaduje čas a provázání všech nezbytných změn do nového fungujícího modelu. Jako první krok k tomu byla otevřena po téměř deseti letech diskuse ke společnému základu studia. Bylo dosaženy shody s děkany všech fakult v tom, že je žádoucí společný základ studia zachovat, je však současně zapotřebí jeho inovace i vytvoření mechanismu, který by zajistil, aby k takové inovaci docházelo periodicky. Při respektování návrhů děkanů jsem ustanovila pracovní tým, který se inovací společného základu zabývá. Výstup je termínován do konce června.

ad 2) Rozvoj vědeckovýzkumných aktivit

Jednou z výrazných priorit v roce 2000 byla vědeckovýzkumná činnost. Byla projednána na KR i VR VSE Koncepce rozvoje vědeckovýzkumné činnosti na VŠE a učiněny první kroky k razantní podpoře vědeckovýzkumných aktivit. Nemohlo tomu být jinak. Škola, která chce obstát v konkurenci s ostatními vysoce kvalitními školami univerzitního typu, musí dát vědě a výzkumu odpovídající váhu. Musí mít svoje místo nejen v akademickém společenství v národním měřítku, ale i v mezinárodním. Toto kritérium je rovněž podstatným hodnotícím hlediskem mezinárodních akreditačních procesů, např. i v systému EQUIS, kterým v rámci odsouhlaseného a zveřejněného dlouhodobého záměru hodlá projít i naše škola v roce 2002.

Které první kroky ve směru stimulace vědy byly učiněny? Především bylo dosaženo dohody o snížení podílu nespecifikovaného výzkumu na krytí nákladů na provoz školy, a to z 37 % celkového objemu nespecifikovaného výzkumu v roce 1999 na 25 % v roce 2000. Obdobně tomu bude i v rozpočtu na rok 2001, který se zpracovává. V souvislosti s tím byl na jaře minulého roku založen nový model stimulace vědeckovýzkumné práce. Navýšení decentralizovaných prostředků fakultám činilo cca 2 mil Kč. Byl vytvořen celoškolský fond na podporu rozvoje vědy s jasnými pravidly o jeho využití. Z něho bylo finančně podporováno podávání grantových přihlášek, kromě toho byly oceněny úspěšné návrhy grantů. Jistě nelze tyto pobídky přeceňovat a vyhodnocení tohoto systému bude zcela určitě vyžadovat delší časový úsek. Nicméně, v roce 2000 došlo téměř k dvojnásobnému navýšení podaných grantových návrhů a výrazně se zvýšilo rovněž úsilí o získání mezinárodních grantů v rámci 5. programu EU.

Byla založena Interní grantová agentura VŠE, která vytvořila prostor zejména pro zapojení studentů a doktorandů do vědeckovýzkumné činnosti a pro jejich publikační činnost. Z celoškolského fondu rozvoje vědy bylo rovněž oceněno 11 nových publikačních titulů a bylo uděleno 16 cen za publikační činnost studentů doktorského studia. Celoškolský fond podpory vědy pamatoval i na finanční podporu k úhradě nákladů spojených s účastí studentů doktorského studia na mezinárodních konferencích. Další zdroje na podporu účasti doktorandů na mezinárodních vědeckých konferencích a seminářích byly vytvořeny v rámci stipendijního fondu tvořeného z poplatků za studium apod. Z rezervy rektorky a rovněž ze sponzorských darů byly podpořeny jak mezinárodní konference doktorandů, tak i ocenění nejúspěšnějších soutěžních prací předložených studenty doktorského studia do fakultních soutěží.

Výsledky, kterých bylo dosaženo v oblasti vědy nejsou jen výsledkem nového vedení, jsou výsledkem rovněž minulého vedení školy. V každém případě je povzbuzující, že:

Za prestižní považuji rovněž skutečnost, že VŠE je reprezentována prof. Janem Dědičem v Národní radě pro vědu a rozvoj.

Nepodařilo se nám prosadit a získat žádné národní výzkumné centrum. Dodávám, že v oblasti ekonomických věd nebylo žádné národní centrum vytvořeno.

Hovořila jsem o prvních krocích k motivaci vědeckovýzkumné práce. Vedení školy si je dobře vědomo toho, že žádné finanční pobídky nemohou být dostatečně účinné a vést k trvalému zlepšení postavení vědy na VŠE, jestliže se vedení školy ve spolupráci s vedením fakult nepodaří vytvořit dostatečný časový prostor pro vědeckovýzkumnou práci v celkovém rozvrhu pracovního času akademických pracovníků. Tento úkol je úzce spojen s oblastí pedagogickou, převládajícími formami výuky, počtem zkoušek a zápočtů, z nichž mnohé mají spíš charakter zkoušek než zápočtů, a mnoha dalších navazujících souvislostí, oceňování výkonů nevyjímaje.

V této souvislosti se chci zmínit rovněž o harmonogramu studia. Zcela otevřeně říkám, že úprava harmonogramu na minulý semestr, vyvolaná situací spojenou se Zasedáním MMF a Světové banky v Praze, se nepovedla a vyvolala řadu kritických poznámek. Z toho důvodu jsem se obrátila na AS VŠE a požádala jsem o spolupráci pedagogickou komisi Senátu při formulování harmonogramu na příští a také další léta. Společně s touto komisí a za účasti prorektorky pro pedagogiku jsme věnovali harmonogramu dostatek času a pozornosti a připravený návrh jsme projednali včera v AS. Tento návrh vychází z filosofie, že je zapotřebí vytvořit srovnatelné podmínky pro ty předměty – přednášky nebo semináře či cvičení – jejichž výuka probíhá v sudých a lichých týdnech. Dále, že student musí mít dostatek času k tomu, aby se mohl na zkoušky či jiné formy, jimiž je ukončována výuka v předmětu, zodpovědně připravit. Proto náš návrh zní 13 + 1 + 3. Výuka v zimním semestru bude končit do Vánoc, přičemž v týdnu označeném jako „+ 1“ lze provádět zápočty. Na druhé straně není přípustné, aby zápočty, jimiž končí výuka formou přednášek, a zkoušky probíhaly pouze v tomto týdnu, ale termíny musí být rozloženy po celé zkouškové období. Při koncipování nového harmonogramu jsme dospěli k závěru, že nejde zdaleka jen o otázku délky semestru jako takové, ale o mnohem hlubší problém, který je založen ve stávajícím systému, ve kterém se ztrácí rozdíl mezi zápočtem a dílčí zkouškou, v neúměrně vysokém počtu povinnosti studenta v semestru při ukončení předmětu, v kreditním ohodnocení založeném na principu 1 hodina = 1 kredit a z toho odvozeného oceňování výkonů. Vedení školy se bude proto ve spolupráci s vedením fakult zabývat postupně všemi těmito otázkami. Věřím, že v konečném důsledku se podaří přejít na modulový, blokový systém výuky, ke zvýšení požadavku na samostatnou práci studentů vyšších ročníků a ke zkvalitnění výuky.

Musím zcela kategoricky odmítnout názory některých kolegů, kteří problém prostoru pro vědeckou práci zužují na požadavek snížení výuky v 
semestru na 12 týdnů a zcela mylně se domnívají, že toto je cesta, jak udržet univerzitní charakter vzdělání na naší škole. Naznačené změny nelze provést bez toho, aniž by byly systémově ošetřeny všechny navazující souvislosti. Navíc je nanejvýš žádoucí, aby došlo v těchto otázkách ke konsensu vedení školy i všech fakult, tak jako tomu bylo např. v otázce společného základu.

Pokud jde o návrh harmonogramu výuky, jsem ráda, že Vás mohu informovat o tom, že AS VŠE vyjádřil nově navrhovanému harmonogramu výuky na svém včerejším svém zasedání jednoznačnou podporu. AS, zejména pak jeho pedagogické komisi chci ještě jednou poděkovat za účinnou a konstruktivní spolupráci, nabídnutou i přesto, že tento harmonogram neschvaluje.

Ad 3) Komunikace, sociální audit

Krátce po nástupu do funkce rektorky v únoru loňského roku jsem požádala Katedru psychologie, jmenovitě prof. Ivana Nového a doc. Evu Bedrnovou, o sociální audit na VŠE, který by zahrnoval vnímání školy jak našimi studenty, tak pedagogy i administrativně technickými pracovníky. Zpracovaná studie ukázala, že celkově je naše škola vnímána studenty pozitivně. Studie však také potvrdila problémy, o kterých dobře vím i z mnoha individuálních rozhovorů a setkání se studenty. Studenti si všeobecně cení ve vztahu ke studiu možností, které jim VŠE nabízí z hlediska výběru přednášek a seminářů i mimoškolních aktivit. Studenti hodnotí dobře i kontakty VŠE s firmami a spolupráci s nimi. (Výsledky auditu budou zveřejněny také v nejbližším vydání Zpravodaje VŠE.)

Uvědomuji si, a sociální audit to potvrdil, že je důležité zlepšovat komunikaci nejen vertikálně, ale i horizontálně. V tomto duchu také dochází k setkávání vedení školy s cílovými skupinami napříč fakultami (s vedoucími řešitelských výzkumných týmů, s vedoucími kateder) či setkávání se studenty, ať už při snídaních s rektorkou či při jiných příležitostech. O zlepšení komunikace se také již rok stará tajemnice pro studentské záležitosti Jana Littová, která se stala nedílnou součástí mého sekretariátu. Přesto to však není dost. V současné době se daří úspěšně krok za krokem uplatňovat myšlenku vytvoření pěveckého sboru a orchestru VŠE. Podařilo se mi získat pro tuto myšlenku i majitele firmy Petrof pana Petrofa, který naší škole přislíbil zajištění koncertního klavíru. Zatím se však nepodařilo získat také větší účast pedagogů a administrativních a technických pracovníků pro „muzicírování“ na VŠE.

Chci však říci, že komunikace předpokládá „vklad“ a úsilí obou stran. Byla bych ráda, kdyby např. ESO (Ekonomická studentská organizace), které vloni tak nadějně vykročilo do života školy, opět nabralo druhý dech.

Ještě je potřeba v komunikaci hodně zlepšit. Při jedné ze snídaní přišli studenti s řadou užitečných záměrů. Věřím, že pokud se nám podaří síly spojit, není možné, aby se nám společný záměr nezdařil.

Mohlo by tě zajímat: