Shocked: V čem všem jsme jiní
Rozhovory, Studentský životKulturní šok. To je to, co člověk často cítí v nové zemi. Každá se svým způsobem vymyká, ale některé věci nejsou na první pohled viditelné. Turista, který se honí po Praze dychtící vidět vše a co nejrychleji, je nikdy neodhalí. Zahraniční studenti na VŠE mají na pozorování kulturních odlišností celý půlrok. Co je tedy u nás „kulturně šokovalo“?
Kulturní šok. To je to, co člověk často cítí v nové zemi. Každá se svým způsobem vymyká, ale některé věci nejsou na první pohled viditelné. Turista, který se honí po Praze dychtící vidět vše a co nejrychleji, je nikdy neodhalí. Zahraniční studenti na VŠE mají na pozorování kulturních odlišností celý půlrok. Co je tedy u nás „kulturně šokovalo“?
Vyzpovídala jsem Rakušana, Němku, Kanďana a Australana. Evropanům trvala odpověď mnohem déle, než studentům z jiných kontinentů – ti měli o kulturních rozdílech své mateřské a hostitelské země jasno. A na čem se všichni shodli? Divili se, jak často pouští Češi sednout starší spoluobčany v MHD. To prý se ve světě nevidí.
Michael Shamne (Rakousko) a Claudia Rupprecht (Německo)
Michael: Nejvíce jsem si všiml rozdílu mezi Prahou a zbytkem republiky, mám na mysli obyvatelstvo a jejich život. Když přijíždíte do Prahy, při překročení hranic města chudoba jakoby mizí a nastupuje vyšší životní standard. Taky mě hodně překvapilo, jak je Praha vyspělá, kolik světoznámých firem zde má své sídlo a kolik tady máte nákupních center.
Claudia: To je pravda, rozdíl mezi lidmi je opravdu značný, mnohem větší než v Německu. Nevím, jestli se bezdomovci u nás někde schovávají, ale tolik jich rozhodně na ulici nepotkávám. Taky mi všichni doma říkali, že jsou Češi sice přátelští, ale hodně uzavření, že mezi sebe jen tak někoho nepustí, kdežto já jsem ze své vlastní zkušenosti poznala, že to není až tak pravda, spíše naopak. Lidé jsou otevření, hodně mi pomáhají a nemám problém se začlenit.
Ale dvě věci mi tady opravdu moc chybí a nedají se vůbec sehnat: za prvé německý chleba, který je ještě tmavší než ten váš a za druhé zubní pasta! Těmi vašimi se vůbec nedají čistit zuby! Rodiče mi ji musejí z Německa posílat! Jmenuje se Dentagard – že ji tu nemáte? No vidíš! Přesto si vzpomenu na jednu věc, kterou máte lepší než my, a to je vaše nová budova. U nás ve škole je budova dva roky stará, ale ta vaše vypadá určitě daleko lépe!
Michael: Mně se tady ještě zamlouvá, kolik je v Praze klubů. Na každém rohu nějaká hospoda, to je prostě paráda!
Ryan Smith (Kanada)
O mých počátečních šocích v Praze bych mohl napsat esej! Hned mě napadá třeba minerálka! Já nesnáším bublinky a vy tu snad ani žádné jiné minerálky nemáte! Musím si každé ráno vařit čaj, abych měl přes den co pít. Nebo kluci s kabelkami! No to se u nás vůbec nevidí. Tady nosí každý tašku přes rameno jako ženská, kdyby si ji vzal v Kanadě, vypadal by jako gay. Taky moc nerozumím tomu, proč tolik lidí nosí šálky kolem krku nejen venku, ale i vevnitř, to je u vás taková móda? Mně stačí bunda, nic víc nepotřebuji, a to vím, co je zima!
Ohledně jídla mě napadá, že máte hrozně moc druhů uzenin, my máme jen hot dog a nic jiného. A něco pro mě opravdu neobvyklého jsem zažil hned, když jsem se prošel po Praze – ulice lemují obchůdky s alkoholem a cigaretami, na každém rohu kasino a hrací automaty… V Kanadě nepotkáte v hospodě člověka mladšího než 18 let. A co děláme, když nechodíme do hospod? Domácí party! Tady to není asi tak populární, že? Jenže nám nic jiného nezbývá. Když jdu do hospody s Čechy a nemám zrovna chuť si dát pivo, objednají mi ho stejně. A když už si tedy dám pivo, objednají mi k tomu ještě panáka!
Toby McDonald (Austrálie)
(Při vstupu do dveří se tváří nešťastně. Před chvíli přestalo sněžit a on už z dálky vypadá, že té nekončící zimy má plné zuby.) Nikdy nevěřím českému počasí, nikdy! A co jiného mě tady ještě překvapilo? Mám být konkrétní? Tak za prvé to byl můj buddy, který, když jsem dorazil do Prahy, ani nevěděl, na jaké koleji bydlím. Takže jsme se hned mou první českou noc ztratili. Nešlo ani zavolat z telefonní budky, musel jsem si půjčit mobil od jednoho chlapíka v hospodě, který byl šíleně opilý, přesto nám nakonec popsal cestu.
Další pražskou záhadou je pro mě Palmovka. Jak tam proboha můžete najít tramvajovou zástavku? Mě to přijde naprosto nemožné! Celkově jsem měl problémy s orientací po Praze, hlavně právě v tramvajích, v metru jsem se po chvíli jakžtakž zorientoval, ale ty tramvaje jsou pro mě ještě teď tajemstvím, a to jsem tu už od září. Potom byl pro mě taky šok praní prádla na kolejích. Můžu si půjčit pračku jen na dvě hodiny, musím si jí objednat týden předem a ta paní na vrátnici ani nemluví anglicky!
Celá Evropa, nejen Praha, mi připadá přeplněná, všude je plno lidí, tlačí se na sebe… Ale nejspíš to tak působí jen na mě, protože jsem zvyklý, že v Austrálii žije mnohem méně lidi na mnohem větším prostranství.
Také si vzpomínám na svou první návštěvu české hospody. Když přede mě postavili pivo a jídlo, myslel jsem, že to v životě nikdy nemůžu vypít a sníst, ty porce jsou tady tak obrovské!“
Nahrávání ...
