Přijetí zákona o zaměstnanosti v loňském roce nebylo pro studentskou obec nijak příznivým krokem. Pokud nyní student žádá o podporu v nezaměstnanosti, musí mít v posledních třech letech odpracováno alespoň dvanáct měsíců na dohodu o pracovní činnosti. Jelikož v současnosti si většina lidí nemůže studium bez přivýdělku ani představit, v požadované délce práce problém není.
Přijetí zákona o zaměstnanosti v loňském roce nebylo pro studentskou obec nijak příznivým krokem. Pokud nyní student žádá o podporu v nezaměstnanosti, musí mít v posledních třech letech odpracováno alespoň dvanáct měsíců na dohodu o pracovní činnosti. Jelikož v současnosti si většina lidí nemůže studium bez přivýdělku ani představit, v požadované délce práce problém není. Do 1. října 2004, kdy zákon nabyl účinnosti, studenti většinou pracovali na dohodu o provedení práce, což bylo výhodné jak pro ně, tak pro zaměstnavatele. Dohoda o pracovní činnosti však zavazuje studenty k placení zdravotního a sociálního pojištění ze svých brigád. Zaměstnávání studentů se tak firmám prodražuje a nabídka brigád se stále více a více zužuje.
Aby toho nebylo málo, předposlední týden v listopadu ČSSD spolu s komunisty ostře zamítla návrh ODS na daňové úlevy pro studenty, který se snažil obnovit stav zvýhodnění studentů, jemuž se těšili po celou dobu existence naší republiky. Jeho podstatou bylo zvýšení limitu, na který by byla uplatňována patnáctiprocentní daň, z pěti tisíc měsíčně na 25 tisíc korun. Na základě novely zákona, podporované i školským výborem, by studenti mohli být, uzavřením dohody o pracovní činnosti, zaměstnáváni až 100 hodin měsíčně.
To by byl pro ČSSD příliš velký ústupek. Raději bude zatěžovat rozpočet populistickými dávkami jako je sociální stipendium, jejichž administrativní náročnost ještě více snižuje jejich efektivitu, než jakkoli slevit z daní. Studentům? Proč taky? Že se jedná o jednu z největších deviz národa, to už zřejmě nikoho z ČSSD nezajímá. Že jsou také nemálo významnou skupinou voličů, které je třeba si předcházet, jde také stranou. Stejně jako to, že trh práce v současné době požaduje takřka výhradně absolventy s pracovní zkušeností. Tristní je, že záměr podpořit nízkopříjmovou skupinu obyvatelstva mine cíl, pakliže bude nadále ve společnosti setrvávat stav, kdy se této části obyvatelstva vyplácí žít z podpory a dávek. Především oni nemají zájem o „milodary“ v podobě krátkodobých prací. Stojí o trvalé uplatnění na trhu práce, jež by jim měl stát i ve svém zájmu nabídnout. A výsledek? Znechucení studentů na jedné straně a nezájem sociálně slabších vrstev na druhé. Optimálním východiskem by měla být podpora těch, kteří chtějí pracovat. Ta by ostatně měla být hlavním cílem politiky zaměstnanosti v každé zemi.
