Každý se asi už zamyslel, nakolik vysoká škola splnila jeho představy. Do prváku jsem nastoupil s novým kroužkovým blokem, ořezanou tužkou a hromadou očekávání. Po prvotních zmatcích s rozvrhem a naprosté dezorientaci v kvantu informací jsem se ocitl na první přednášce. Hromada fakt, teorie. Použitelnost v praxi jsem neviděl a nechápal. Nezřídka proto, že v osnovách předmětů chyběla docela.
Každý se asi už zamyslel, nakolik vysoká škola splnila jeho představy. Do prváku jsem nastoupil s novým kroužkovým blokem, ořezanou tužkou a hromadou očekávání. Po prvotních zmatcích s rozvrhem a naprosté dezorientaci v kvantu informací jsem se ocitl na první přednášce. Hromada fakt, teorie. Použitelnost v praxi jsem neviděl a nechápal. Nezřídka proto, že v osnovách předmětů chyběla docela.
Vedle povinného základu mě zavalilo i nepřeberné množství volitelných předmětů, které nezřídka pod honosným názvem skrývají hrozivou hodinu a půl čekání na konec uspávací mantry. Přínos? Zpravidla zanedbatelný. Třináctkrát nepřijít, za víkend našprtat skripta, odškrtat tiket a vše zapomenout. Jak praví klasik: „Mloku nauč se slovíčka a budeš uznán.“
Klade se více energie na zjištění, co kdo neumí, než na to, čemu porozuměl. Prostor pro diskuzi je minimální. Možná by mělo být důležitější, aby si každý z přednášek něco odnesl a ne si pamatoval nesmyslnou definici jen proto, že bude v písemce. Že by zde neplatila slova našeho fyzikáře „rozumíš a neumíš 2, umíš a nerozumíš 4“?
Na začátku studia jsem očekával, že budu muset během semestru pravidelně připravovat práce, prezentovat, dělat projekty, psát seminárky. Možná nemluvím za ty, co chtějí školou jen prolézt, ale doufal jsem, že se na ekonomce naučím hodně potřebného pro praxi.
Naštěstí se mi to částečně daří alespoň v posledních dvou letech.
Na řadu vyučujících si nemohu stěžovat. Odříkali své, klapli dveřmi, našli mi v tiketu dost bodů. Někteří, evidentně přesluhující, mi však prezentací svých archaických názorů působili větší traumata než bolest hlavy, otlučené od usínání na jejich přednáškách. Na připomínky týkající se jejich nahrazení odpovídala vedení fakult vyhýbavě: „Ale vždyť není nikdo jiný, kdo by to učil.“
Kdo se vrátil ze zahraniční stáže, vnímal tyto nedostatky ještě intenzivněji. Místo testu, kde se ověří studentovo analytické myšlení a pochopení problematiky, stačí odpapouškovat pár vybraných řádek a zbytek opsat z dovedně ukrytého taháku.
Nač mi byly první tři roky na ekonomce? Naučil jsem se v minimálním čase nacpat do hlavy co nejvíce dat, a několikrát za sebou to zopakovat.
Jsem rozhodně pro to, aby se na vysoké škole pracovalo celý semestr. Hlavní ale je odnést si z výuky maximum užitečných znalostí.
