Povinnost nahlásit na koleji používané spotřebiče není žádnou novinkou. SÚZ sice letos straší neposlušné kolejníky pětitisícovou pokutou, podstata nahlašování rychlovarných konvic, počítačů nebo topinkovačů je však stále stejná: mít pokoj, sehnat si papír s razítkem diplomovaného elektrikáře a mít pokoj.
Povinnost nahlásit na koleji používané spotřebiče není žádnou novinkou. SÚZ sice letos straší neposlušné kolejníky pětitisícovou pokutou, podstata nahlašování rychlovarných konvic, počítačů nebo topinkovačů je však stále stejná: mít pokoj, sehnat si papír s razítkem diplomovaného elektrikáře a mít pokoj.
O mechanismu přihlašování spotřebičů jsme psali v minulém čísle. Zde tedy jen stručné shrnutí: Vše, co se na kolejích strká do zásuvky, musí být nahlášeno vedoucímu příslušného bloku. Ve většině případů se za každý takovýto aparát také platí nějaká ta koruna měsíčně. Spotřebiče mladšího data narození dokládají svou provozní způsobilost dokladem o zakoupení. Starší přístroje musí být zrevidovány osobou kvalifikovanou, která osvědčí způsobilost zařízení k životu na koleji razítkem, nejlépe kulatým. Předpisy, které tuto proceduru ošetřují, mají zřejmě na srdci obecné blaho života na kolejích. Nezrevidovaný spotřebič by možná mohl způsobit výbuch ubikace. Ale o tom skutečně mnoho nevím.
O čem však vím o něco lépe, je běžná praxe, s jakou se toto nařízení uspokojuje:
A) Ke svému prehistorickému počítači typu XT dodám fakturu od nového dvougigového děla, které mám doma. Povinnosti jsem učinil za dost a mám na rok klid.
B) Dvougigového děla se mi nedostává ani doma. Nedostává se mi ani času na shánění kvalifikovaného elektrikáře. Svůj problém tedy přenechám některému angažovanému sběrateli papírů (rozuměj kolega z pokoje od vedle) typu „Můj toustovač Sergej z roku 1952 vyhovuje nejpřísnějším energetickým normám EU. Podpis a datum, Váš Elektrikář!“. Až se nashromáždí dostatečné množství podobných papírků, předají se elektrikáři s razítkem. Nepodceňujme zručného řemeslníka, jeho cit dokáže rozeznat kvalitu spotřebiče na dálku, fyzický kontakt s mašinkou netřeba. Na donesená potvrzení udělá Elektrikář štemplem potřebná „Bum“ a za obdivuhodnou telepatii a fyzický výkon při razítkování se mu předá obálka s odpovídající částkou. Příspěvek jednotlivce je zanedbatelný, celková suma je o něco zajímavější.
Jaké je resumé? Byrokrat se nažral a kolej zůstala celá. Z drátů čouhajících z prehistorického fénu vám budou i nadále vstávat vlasy na hlavě (a nebude to hrůzou), hlavně že bude vysoušeč kadeří certifikovaný. Úřednický aparát je ukojen, student se nezapotil a řemeslník si přivydělal k nuznému příjmu. Všeobecná spokojenost.
Jak to tak vidím, vyřežu si v příštím semestru také nějaké pěkné razítko (třeba i do brambory, je to jedno) a zřídím si na koleji konzultační hodiny. Stane se ze mě úspěšný elektrikář, spokojený student a horlivý zastánce bujení dalších nesmyslných předpisů. Ať žije byrokracie!
