Studentům prvního ročníku obvykle chvíli trvá, než proniknou do všech tajů a záhad kreditního systému na VŠE. Detailní četba studijních programů nepatří mezi mé oblíbené činnosti, a tak mi větička „v případě uznání předmětů je studentovi odebrána úměrná část kreditů“ z celého kvanta informací snadno unikla.
Studentům prvního ročníku obvykle chvíli trvá, než proniknou do všech tajů a záhad kreditního systému na VŠE. Detailní četba studijních programů nepatří mezi mé oblíbené činnosti, a tak mi větička „v případě uznání předmětů je studentovi odebrána úměrná část kreditů“ z celého kvanta informací snadno unikla. Když jsem si nechal uznat po úspěšném absolvování kurzu francouzštiny ZC 4 kredity za nižší úrovně, k velkému překvapení jsem z historie studia zjistil, že jsem tyto 4 kredity opravdu získal, nicméně jsem za ně čerpal 4,9 kreditu.
Zaujat tímto zvláštním číslem jsem začal pátrat, proč jsem čerpal prakticky jeden kredit navíc.Ta jedna desetina převyšující nejbližší celé číslo mi samozřejmě k ničemu nebude, ledaže by mi otevřeli speciální minikurz za 0,1 kreditu. Navštívil jsem tedy příslušnou studijní referentku, která mi vysvětlila, že číslo 4,9 se získá vynásobením počtu kreditů, které si chci nechat uznat, podílem 226/186, což je maximální počet kreditních poukázek, který mohu čerpat, lomeno minimálním počtem kreditů, který musím získat. Otázal jsem se referentky, proč jsem takto znevýhodněn. Odpověď zněla zajímavě: „V podstatě jste obešel pravidla Studijního řádu a za to musíte pykat.“
Jestliže jsem si dobře vyložil její tezi, jsem trestán za skutečnost, že mám lepší znalosti francouzštiny, než se požaduje, a také za to, že jsem nějakému kolegovi neblokoval v uznaných kurzech místo. Trochu demotivující systém, nezdá se vám?
Uklidnila mě až konzultace s mým proděkanem pro pedagogiku. Ten připustil, že strhávání kreditů je nespravedlivé, ale individuálně by prý šlo v případě potřeby stržené kredity nahradit. Nechápu sice, proč se nezmění celý tento podivný systém a proč si dva představitelé mé fakulty odporují, jsem však rád, že nebudu „muset pykat“.
