Škola funguje jako zaopatřovací ústav pro neschopné vyučující
NázoryZa pár dní nastane čas pro tvoření rozvrhů a vybírání hlavních a vedlejších specializací. Bohužel často honosné názvy předmětů nezaručují kvalitu. Rozhodující je vyučující. Doteď mám v živé paměti kurz Investiční rozhodování a financování vyučovaný docentem Duchečkem. Nejenže každou hodinu probíhala nepsaná soutěž o to, která ze zúčastněných stran dřív usne (většinou vyhrávali studenti, ale pouze o fous), ale ještě nám bylo pravidelně zdůrazňováno, že on zde být vůbec nemusí a že si místo toho může užívat důchodu.
Za pár dní nastane čas pro tvoření rozvrhů a vybírání hlavních a vedlejších specializací. Bohužel často honosné názvy předmětů nezaručují kvalitu. Rozhodující je vyučující. Doteď mám v živé paměti kurz Investiční rozhodování a financování vyučovaný docentem Duchečkem. Nejenže každou hodinu probíhala nepsaná soutěž o to, která ze zúčastněných stran dřív usne (většinou vyhrávali studenti, ale pouze o fous), ale ještě nám bylo pravidelně zdůrazňováno, že on zde být vůbec nemusí a že si místo toho může užívat důchodu.
Obdobně jsou na tom i další pedagogové. Své místo mají většinou jisté navždy a provždy, zvlášť pokud vedoucí katedry je jejich dobrý kamarád. Nevěříte? Během svého krátkého působení ve fakultním senátu jsem řešila problém s povinným předmětem pro obor Mezinárodní obchod. Přednášky byly nezáživné a skripta se nedala číst. Hlavní kámen úrazu spočíval v závěrečném testu. Po studentech se požadovaly pouze encyklopedické znalosti. A tak z generace na generaci kolovaly vyplněné testy a studenti memorovali 1a, 2c a tak dále. Geniální ukázka, jak občas funguje naše škola. Vedoucí katedry ukončila rozhovor na dané téma slovy: „Máte pravdu, ale já jsem ráda, že vůbec učí. Kde bych za něho sehnala náhradu?“ Podobně odstrašujícím případem je i Mgr. Molinová. Nevím jestli její agresivita vůči studentům vyplývá z neznalosti vyučované látky či jiných komplexů, ale každopádně jsou její hodiny určeny pouze pro hodně otrlé jedince.
Naštěstí existuje i druhá strana mince. Na předmětu Soutěžní právo s docentem Boháčkem studenti teprve zjistí, co to vlastně je vysokoškolské studium. Zapomeňte na to, že se na zkoušku musíte našrotit skripta. Na každou hodinu je zapotřebí přečíst několik judikátů. Nezanedbatelný čas strávíte po vyučování v týmech, které připravují obžalobu či obhajobu reálného případu. A součástí kurzu je i návštěva soudu. Totéž platí pro hodiny profesora Dědiče. Na cvičeních vždy usměvavého profesora se zkouší psát směnka či vytvářet akcie. Navíc po testu z Cenných papírů se vám každý další bude zdát jako procházka růžovým sadem. A to můžete mít na písemku s sebou všechny zákony. Bezvadné jsou také kurzy katedry informačních technologiích. Stěžejním bodem jejich předmětů je většinou semestrální práce. Vždy se pracuje v týmu a například na IT_583 máte tři prezentace během jednoho semestru. A světe div se, váš výtvor vyučující dokonce přečtou a vyhodnotí! Na hodinách není výjimkou, když místo vyučujícího přijde ředitel Hewlett-Packard či nejvyšší boss SAPu.
Bylo by fajn, kdybychom při vybírání předmětů a specializací měli k dispozici „historii“ učitele. Zatím je to pouze utopie. Zvlášť když některé katedry se železnou pravidelností porušují i zákonem danou povinnost tím, že při zápisech nezveřejňují u kurzů jména vyučujících. Nebo je zveřejní a hned po prvním týdnu si zahrají se studenty hru na „škatulata hejbejte se“. Zatím nezbývá nic jiného než cenné reference shánět po všech známých. Hodně štěstí!
Nahrávání ...
