Počet příspěvků: 0
Galodas • 24. července 2003
Kdy se Jan chtěl stát malířem, už zapomněl, ale někdy mu připadalo, že je to stovky let. V mládí maloval hlouposti, ale kreslíř byl docela zručný a svůj talent postupně zdokonaloval tak, že ještě jako mladý muž začal úspěšně své obrazy prodávat. Maloval vše, co jeho zákazníci chtěli, podobizny měšťanů a jejich rodin, krajinky pro romantiky i části staré Prahy. Kdy...
Galodas • 12. ledna 2003
Na břehu řeky Lité žila stařena. Její věk se dal určit podle vrásek, které brázdily její tvář. Jako letokruhy stromu se jí do tváře zapisoval životní příběh. V okolí se jí všichni báli. Široko daleko se o ní nesly pověsti, že je ve spojení s temnou silou, která má nesmírnou moc. Nikdo dokonce neznal ani její pravé jméno, všichni jí...
Galodas • 21. prosince 2002
Karin byla šťastná, seděla u stolu v restauraci a měla pocit, že svět jí leží u nohou. Pocit štěstí projížděl jejím tělem jako blesk a Karin věděla, že místo, po kterém vždycky toužila, je jenom její. Měla touhu tančit, zpívat a vykřičet své štěstí do celého světa. Chtěla se o svou radost s někým podělit, ale nebylo s kým. Manžel od ní před lety odešel, rodiče...
Galodas • 23. listopadu 2002
Sargot bylo malé město na úpatí Černých hor. Všichni ho vlastně považovali za konec světa. Černé hory, které obepínaly Sargot prstencem tmavých stínů, byly neprostupné a temné a černé skály, tyčící se nad obzor, varovaly každého pocestného svou nepřístupností. Obyvatelé Sargotu paradoxně měli Černé hory rádi. Byly něčím, co jejich, jinak bezvýznamnému městečku, dávalo punc důležitosti. Sargot...
Galodas • 20. října 2002
Na okraji Karaku stála vysoká věž, tyčila se až do oblak a zdálo se, že nemá konce. Nikdo z obyvatel nevěděl, kdo ji dal postavit, ani jak je vysoká. Pouze legendy se nesly karackými ulicemi, o točitých schodech, kde člověk padne vysílením, protože neví, kolik mu zbývá ještě na vrchol. O mrtvých, kteří nedošli k vrcholu a jejichž kostmi jsou vroubeny točité...
