Na kolejích Jarov I C, D, E bydlí přibližně 700 studentů, ovšem pračka se zde nachází pouze jedna. Poměr 1:700, vycházející v neprospěch studentů, je neuvěřitelný. Procento studentů , kteří si perou sami, neustále roste, ale pračka zůstává stále neměnnou konstantou. Ne každý totiž vozí prádlo domů, mamince na vyprání. Po třech týdnech se začíná projevovat tíživý nedostatek ponožek, o spodním prádle ani nemluvě.
Na kolejích Jarov I C, D, E bydlí přibližně 700 studentů, ovšem pračka se zde nachází pouze jedna. Poměr 1:700, vycházející v neprospěch studentů, je neuvěřitelný. Procento studentů , kteří si perou sami, neustále roste, ale pračka zůstává stále neměnnou konstantou. Ne každý totiž vozí prádlo domů, mamince na vyprání. Po třech týdnech se začíná projevovat tíživý nedostatek ponožek, o spodním prádle ani nemluvě. Další týden zbývá už jen chodit nahý. V tuto chvíli student zatouží po klíči od pračky, aby si na krátkých 14 dnů připadal, alespoň trochu, jako člověk. Pračka je ale jenom jedna, čekací doba na klíče dlouhá, fronty na klíče ještě delší. Takže si každý dovede živě představit, jak mnohdy komplikované je vyprat si pár „fusaklí“.
Další překvapení čeká na nevinnou obět vlastní čistoty při spatření místnosti s pračkou. Místo, kde se pračka nachází, by si každý představil jako čisté, vydlaždičkované a uklizené. Ne tak na starých kolejích. Malá cimra v podzemí, v prostorách vstupu do bývalého Barváče, má s prádelnou společný snad jen ten název. „Cela“ obložená popraskanými dlažkami, na zemi jenom beton. Chuchvalce prachu a listí na podlaze a pavučina v každém rohu, to je pravdu síla. A v takovém prostředí se pak má čerstvě vyprané prádlo sušit!
Kdyby tu měl bydlet „učitel národa“ Jan Ámos Komenský, tak by určitě nedostudoval a my bychom se o něm nemuseli učit už na základní škole. Proto by se nebylo čemu divit, kdyby to leckterý student, z výše popsaného důvodu,“zabalil“ už v prváku.
