Sedím v autobuse a ohněm zapadajícího slunce
pozoruju hejno černých ptáků
honících se těsně nad žlutým polem
Všudypřítomný hukot motoru
vytřásá pomalu a spolehlivě
úplně všechno z mý hlavy
Sedím v autobuse a ohněm zapadajícího slunce
pozoruju hejno černých ptáků
honících se těsně nad žlutým polem
Všudypřítomný hukot motoru
vytřásá pomalu a spolehlivě
úplně všechno z mý hlavy
všichni se houpou v rytmu zvlněný asfaltky
a tak si říkám není to paráda
Pozorovat skrz zamatlaný skla
plastikový láhve tiše se povalující
v měkkym mechu rezavýho lesa
Pozorovat lidi s flegmatickým výrazem
a domýšlet si kam a proč jedou
kde a proč někoho zanechali
před čím utíkají a za čím se ženou
a dívat se na rozestavěný baráky
který stály a ještě budou stát
tolik peněz krve a potu
než v nich usedne
upracovanej a cholerickej tatík vedle svý
krásný tichý a hysterický manželky
a společně si budou při sledování zaručeně
nejlepších, nejsvětovějších, nejzábavnějších
a NEJSTUPIDNĚJŠÍCH pořadů plánovat
spokojenou budoucnost
někde na kanapi
Autobus vjíždí do města
tak pozoruju mizící paprsky umírajícího slunce
mezi zšedlýma stěnama paneláků
a houpavej rytmus zvlněný asfaltky
vystřídalo staccato dlažebních kostek
určujících nesmrtelný úděl měst
