Preference Komunistické strany Čech a Moravy dosahují rekordních výšin. Nehodlám se zabývat příčinami této skutečnosti, ale podívat se blíže na národohospodářský program strany. Co vlastně komunisté svým voličům nabízejí v ekonomické oblasti? Soudruzi se soustavně dušují, že se z nedávné minulosti poučili a v případě, že by zasedli ve vládě, vyvarovali by se minulých chyb a navazovali by na to „dobré“, co jejich éra přinesla.
Preference Komunistické strany Čech a Moravy dosahují rekordních výšin. Nehodlám se zabývat příčinami této skutečnosti, ale podívat se blíže na národohospodářský program strany. Co vlastně komunisté svým voličům nabízejí v ekonomické oblasti?
Soudruzi se soustavně dušují, že se z nedávné minulosti poučili a v případě, že by zasedli ve vládě, vyvarovali by se minulých chyb a navazovali by na to „dobré“, co jejich éra přinesla. V oficiálních dokumentech KSČM najdeme chytlavé výkřiky typu: „prosazení strategie udržitelného rozvoje s důrazem na rovnováhu člověka a přírody“ (kdo by si to nepřál?) nebo „potlačování závažné hospodářské kriminality“ (originalita nade vše!). Pozornější čtenář si všimne i pikantních hesel jako: „KSČM navrhuje úpravy zákonů a předpisů směřující k rozvoji malého a středního podnikání“ (to komunisté slibovali už někdy v roce 1946), dále třeba ,,nesouhlasí s další privatizací státního majetku“ (bodejť ne, vždyť státní socialistické podniky byly jasným důkazem efektivnosti plánoaného hospodaření), potom „je nezbytně nutné definitivně ukončit restituce“ (přece nebudeme vracet, co jsme nakradli) a nakonec ,,požaduje ukončení praxe, kdy odborné funkce nejsou obsazovány podle odborných schopností uchazečů“ (za socialismu stačilo mít dobrý kádrový profil, to zaručovalo odbornost samo o sobě).
Některá hesla znějí hezky, nicméně konkrétní návody a navrhovaná opatření slyšíme od komunistických „ekonomických expertů“ zřídkakdy. Proto nás mohou zajímat slova z úst samotného předsedy Grebeníčka, který v jistém televizním pořadu poodhrnul roušku tajemství a seznámil nás s hlavním receptem své kuchyně na nezaměstnanost. Přitom by se ještě zabila i druhá moucha – problém nedostatku bytů. Posuďte sami a žasněte: Stát by nechal postavit několik desítek tisíc bytů, na každý byt připadá asi desítka dělníků a rázem máme několik stovek tisíc pracovních míst! Kde stát vezme peníze? Přece existuje dluhové financování. Zní to tak jednoduše a soudruzi zřejmě čekali, že se ekonomové plácnou do čela a vysloví halasnou podporu tomuto bizarnímu nápadu.
Škoda, že předseda Grebeníček nerozvedl svou koncepci dále. Rád bych mu položil několik otázek. Zaprvé, co se stane s pracovními místy, až výstavba bytů skončí? Zadruhé, kde mají jistotu, že pracovní místa nevzniknou pro ukrajinské dělníky či dělníky jiné národnosti, pokud k tomu chtějí zvýšit podporu v nezaměstnanosti a sociální dávky? Zatřetí, bude se jednat opět o výstavbu panelákových krabic, které nám dnes padají na hlavu a žádají si další a další miliardové výdaje na opravu?
Ne, komunisté se nezmění a potenciální volič této partaje by si měl uvědomit, kam sahá jeho paměť. Právě na zapomnětlivost sází KSČM nejvíce.
