Inflace „debaty“ o deflaci
NázoryV posledním čísle Studentského listu jsme si se zájmem přečetli dva články o deflaci. S hrůzou jsme však zjistili, že jak odborná, tak stylistická úroveň článků je dosti nízká.
V posledním čísle Studentského listu jsme si se zájmem přečetli dva články o deflaci. S hrůzou jsme však zjistili, že jak odborná, tak stylistická úroveň článků je dosti nízká.
Michal Jelínek, zastánce přísného monetarismu, neustále srovnává ČR s Japonskem. Toto srovnání je tak trochu „mimo mísu“. Japonsko se potýká se zcela odlišnými problémy v reálném hospodářství než my. Operuje v naprosto odlišných institucionálních a historických podmínkách, nachází se v pasti likvidity, bankovní sektor, který měl mimo jiné pohledávky v jihovýchodní Asii, je zcela na dně atd….
Jako argument pro neexistenci nabídkové deflace v Česku autor uvádí obvyklý růst produktu při této deflaci. U nás snad produkt neroste? Samozřejmě, že roste. Autor asi měl na mysli, že růst produktu je bržděn, dle jeho názoru, poptávkovou deflací.
Autor dále uvádí jako hlavní nebezpečí deflace snižování ziskových rozpětí podniků. Bohužel zcela opomíjí nejdůležitější důvod nebezpečí deflace, a to je efekt očekávání, kdy spotřebitelé předpokládají další pokles cen, odkládají nákupy a ekonomika se dostává do deflační spirály.
Závěrem ještě dodává naprosto hluchou a nic neříkající frázi: „Aby se ekonomika nedostala do této situace (jako Japonsko – pozn. autorů), je nutné navrhnout optimální mix hospodářských politik již v počátku problému.“ Jako částečné dovysvětlení může sloužit rada směřovaná k ČNB, která „by měla slevit z inflačního cíle a zaměřit se na optimální výši měnové zásoby, tak aby odpovídala potenciálu ekonomiky.“ Jenže optimální absolutní výši měnové zásoby nikdo nezná a znát nebude, autor měl zřejmě na mysli monetaristické doporučení, aby růst peněžní zásoby odpovídal růstu potenciálního produktu, za předpokladu stabilní rychlosti oběhu peněz.
Autor druhého článku, Jakub Haas, pro změnu opírá své názory o bohužel nepravdivé nebo nepřesné ekonomické slogany. První najdeme ke konci prvního odstavce, kde zdůvodňuje nebezpečí deflace zamrzáním úvěrových aktivit, „kdy nominální úrok dosahuje záporných hodnot, jestliže je deflace větší než úrok reálný“. Toto prohlášení je opravdu inspirující. Představme si, že jste subjekt s přebytkem zdrojů a chcete někomu půjčit. Přijde potenciální dlužník a řekne: „Nejen, že vám nedám navíc úrok, ale protože je deflace, nevrátím ani celou jistinu.“ Neboli vám nevrátí ani všechny peníze co jste mu dali (nominální úrok je záporný). Co uděláte jako potenciální věřitelé? Samozřejmě si peníze raději necháte a nic nepůjčíte. Nominální úrok, za který půjčují banky podnikům nebude nikdy záporný, ale nebezpečí deflace spočívá ve vysoké reálné očekávané výši úroku, přestože nominální úroková sazba se bude blížit nule.
Jako jeden z důvodů neochoty komerčních bank půjčovat podnikům autor uvádí, že „si ukládají 500 mld. Kč denně u ČNB….“ Pokud by si opravdu denně ukládali tuto sumu, za pár dnů tam máme celý HDP. Banky tam ve skutečnosti v průměru tuto sumu udržují, nikoli denně ukládají, což asi bylo tak míněno, ale špatně vyjádřeno.
Dále nám není jasné, proč autor nezmínil jako důvod neochoty bank půjčovat podnikatelům nedostatečnou kvalitu podnikatelských záměrů. To je přeci naprosto v souladu s koncepcí endogenních peněz, kterou autor propaguje a navíc v Česku značně aktuální.
Každý máme právo na nějaký názor a máme právo ho i vyjádřit. Musíme si to ovšem umět obhájit korektními a pravdivými argumenty. Proto apelujeme na Studentský list, aby zveřejňoval pouze články, které mají elementární smysl a nezahalují se pouze do odborných termínů a nic neříkajících frází.
Jakub Velikovský
Filip Pertold
Studenti 5. ročníku oboru Finance
Nahrávání ...
