Zatímco na jiných vysokých školách musí studenty takřka prosit, aby naplnili kapacitu, tak na VŠE je o jednosemestrální pobyt v zahraničí velký zájem. Je to na ekonomce modní záležitost, nebo jsme zvídavější? A hlavně, má to vůbec smysl?
Zatímco na jiných vysokých školách musí studenty takřka prosit, aby naplnili kapacitu, tak na VŠE je o jednosemestrální pobyt v zahraničí velký zájem. Je to na ekonomce modní záležitost, nebo jsme zvídavější? A hlavně, má to vůbec smysl?
Petr Čermák
Nemám proti studiu v zahraničí dvakrát vyhraněný postoj, považuji ho za věc možná i užitečnou, ale spíš kvůli tomu, že člověk může potkat zajímavé lidi a udělat si hezkou čárku do životopisu. Berte mě ale s rezervou, o semestru v zahraničí stále přemýšlím, takže jsem ho neabsolvoval a nemám vlastní zkušenost, ale i přesto na něm vidím několik negativ.
Studium za hranicemi by si, dle mého názoru, měl vybrat student, který má o něj zájem z nějakého praktického důvodu – nebaví mě to v Praze, chci se někam podívat, chci se dobře naučit jazyk. Podívám-li se kolem sebe, najdu spousta lidí, kteří strávili (ne když byli v sedmé třídě, nýbrž později na střední škole) půlku školního roku v zahraničí. A efekt? Určitě tam vliv na jazyk byl, ale spíše dočasný. Pokud bude angličtina v praxi používána, komunikace se bude i nadále zlepšovat, ale pokud ne, hlava všechno zapomene.
Co se týče toho, že se tam něco naučím, byl bych spíš skeptičtější. Asi těžko můžu mluvit za každou universitu v Erasmu, když jsem na nich navíc ani nebyl, ale jak jsem měl tak zatím možnost pozorovat, osvícení během několika měsíců bych spíš řadil do kategorie zázraků.
Stejně tak vyjet jenom kvůli tomu, že jede spousta lidí z ročníků, nemusí být úplně nejlepší důvod.
Nebál bych se toho, že pokud se v mém životopise nenachází kolonka, že jsem absolvoval semestr v zahraničí, budu mít problém najít práci. Navíc dnes, kdy je lidí nedostatek, a těch schopných dvojnásob. Kolik firem skutečně kouká na to, kdo má kolik vzdělání? Stejně většina firem musí zaměstnance zaučit, v assement centrech se dnes testují hlavně takzvané měkké dovednosti.
Často mám pochyby, že budu schopen uplatnit něco z toho, co jsem se ve škole naučil, realita se od teorie liší. Rozhodně, ať jede každý, kdo si chce udělat hezký výlet, ale nic zázračného bych od toho nečekal.
Tereza Holanová
Jelikož se ve vysokoškolském prostředí pohybuji teprve druhý semestr, se studiem na zahraniční univerzitě žádnou zkušenost nemám. To se však v příštích letech strávených v „akademické obci“ chystám změnit. Nyní shrnu a zobecním proč.
Nespornými výhodami jsou určitě neopakovatelná šance zdokonalit cizí jazyk (řekněme si na rovinu, praktické užívání se zpravidla „trochu“ liší od toho, s čím si vystačíme ve škole), získat odborné zkušenosti, které nám usnadní zakotvení na trhu práce, jedinečná příležitost strávit poměrně dlouhou dobu v zahraničí.
Studijní pobyt v zahraničí má zkrátka naprosto odlišný charakter, než když se do ciziny vydám coby turista. Jakmile se totiž pohybuji v přirozeném prostředí (hostitelská rodina, jakékoliv místo, kde se shromažďuje velké množství studentů), musím těmto podmínkám přizpůsobit svůj běžný, každodenní život (to znamená neorientovat se pouze na fotografování památek a krmení holubů). Ten zahrnuje jak povinnosti (studium), tak úskalí (umění sžít se s vrstevníky různých mentalit, překonat jazykovou bariéru, orientovat se v neznámých končinách, řešit kdejaké administrativní záludnosti) a pochopitelně – radosti (studentský život, „mezinárodní družba“, kulturní obohacení).
Základním motivem a předpokladem, kvůli němuž školy stáže pořádají a který vede zájemce k jejich absolvování, je pochopitelně složka vzdělávací. Podle mého názoru však nesou i spoustu dalších výhod. Pouze takto například poznáte skutečná specifika a zvláštnosti jakékoliv země. Pokud si vyjedete na dovolenou, málokdy zjistíte, v čem se liší tamější populace od té vaší. Kromě toho, v daných podmínkách se nejvíce dozvíte sami o sobě. Ověříte si, do jaké míry jste flexibilní, zda jste vůbec schopni zvládat stresové situace, sžít se s jinými lidmi, prostředím a kulturou.
Patřím k lidem, kteří se snaží využit každou minutu v životě, jakoukoliv příležitost poznat něco nového. S oblibou vyhledávám dobrodružné situace. Proto mi přijde jako hřích nevyužít možnost opustit na tři měsíce VŠE, Prahu, Českou republiku… a zjistit, „jak to chodí jinde“. Ostatně, kdy se mi v budoucnu naskytne příležitost pohybovat se takto dlouho v cizině? Jistě, jako každý, i já si mohu prostřednictvím nepřeberného množství agentur zajistit pobyt kdekoliv se mi zamane, ale na základě své investigativní činnosti jsem však zjistila, že abych si většinu těchto nabídek mohla dovolit, musela bych se coby nepracující student buď vzdát studia a vyjet vydělávat do ciziny (k nevelkému překvapení s nemalými náklady) nebo se nastěhovat pod most a deset měsíců nejíst, abych se po zbytek roku „rozšoupla v cizině“. Zahraniční studijní pobyt pro mne představuje rozumný kompromis, spojení „příjemného s užitečným.
