Měníte kolej? Užijte si to!

7. 5. 2002 | | Názory

Tento příběh je další ukázkou byrokracie, která vládne naším světem, resp. naší školou. Člověk by předpokládal, že když dostane kolej jinam, než si přál, tak si najde osobu, která má stejný problém a kolej se vymění. Ano, hezká teorie. Praxe je ovšem malinko složitější.

Tento příběh je další ukázkou byrokracie, která vládne naším světem, resp. naší školou. Člověk by předpokládal, že když dostane kolej jinam, než si přál, tak si najde osobu, která má stejný problém a kolej se vymění. Ano, hezká teorie. Praxe je ovšem malinko složitější…

Coby student prvního ročníku jsem dostal přidělenou kolej na Jižním Městě. To, že jsem si do přihlášky napsal Jarov a dostal Jižák, pominu. Ještě týž den, co jsem si na internetu přečetl, že mám kolej na Jižáku, jsem v burze pokojů našel spřízněnou duši, která chtěla ten můj Jižák a nabízela Jarov. Tou spřízněnou duší byl Petr. Já coby naivní prvák jsem si myslel, že to prohodíme nejlépe ještě o prázdninách, ale Petr mi řekl, že na základě zkušeností je špatná představa, že ze začátku se koleje nemění. Tak jsme se rovnou nastěhovali do pokoje druhého a první tři týdny to neřešili. Fotky na kolejenkách se dají prohodit vcelku snadno :-)

Před týdnem jsme se rozhodli, že koleje prohodíme oficiálně. Zvolili jsme čtvrtek, kdy jsme měli oba čas. Po osmé hodině jsme dorazili na Jarov I, na SÚZ, kde jsme požádali o výměnu. Paní Horáčková řekla: „Dobře chlapci, prohodím vám to, ale nejdříve musíte přinést potvrzení, že jste (na Petra) vystěhován z Jarova II. Z Jižáku mě to nezajímá.“ OK, tak jsme jeli na Jarov II, aby se vystěhoval. (Pro neinformované uvádím, že vzdálenost mezi těmito dvěma budovami je asi 15 minut chůze, resp. 2,5 stanice tramvaje). Došli jsme na pokoj, kde jsem byl nastěhován a všechny věci přenesli ke kamarádovi do sousední buňky (spolubydlící se ještě nenastěhoval, takže se nedalo říct, že ty věci jsou jeho). Paní hospodářka mu ale řekla, že ho nevystěhuje, dokud nebude mít papír o zaplacení do dnešního dne. Tak jsme jeli na Jarov I pro papír o zaplacení. Vystáli si frontu do pokladny a dozvěděli se, že se první měsíc měl platit hotovostně a nikoliv bezhotovostně (jako jsem to provedl já). Prý je to ve smlouvě. Ano je, ale až v bodu 4, kam až jsem se ve čtění nedostal. Program na evidenci plateb prý nemají a proto nám potvrzení dát v pokladně nemohou. Fajn, co teď? Rozhodl jsem se jet do banky pro potvrzení o převodu na účet. Zaplatil jsem 100 korun, paní mi dala potvrzení a nechal jsem si speciálně uvést variabilní symbol, který byl rodným číslem Petra, aby bylo jasné, že to platil on. S potvrzením jsem se vrátil na Jarov II, aby se mohl konečně vystěhovat. Bohužel. Potvrzení sice dokazovalo, že uhradil, ale paní hospodářce to nestačilo. Že prý chce papír z pokladny. Na dotaz, jak ho máme získat, když tam ještě nemají ten program řekla, že to máme zaplatit znova a tu první platbu nám někdy pošlou zpět. Tímto jsme to ve čtvrtek vzdali, protože bysme to do 11 hodin stejně nestihli.

Po skvěle stráveném čtvrtečním dopoledni následovalo páteční. Petr se dostavil v půl deváté do pokladny, smířen s tím, že zaplatí hotově. Paní v pokladně naštěstí byla rozumná, když jí řekl, že mu včera nebyl uznán ten papír z banky, za který jsem zaplatil 100 korun, zavolala někomu „nahoře“ a ten zase zavolal na Jarov II a seřval hospodářku, že to včera neuznala. Pro jistotu vystavila papír o potvrzení toho papíru z banky. OK, jeli jsme na Jarov II, kde se podařilo konečně vystěhovat. Paní hospodářka se tvářila mile (asi jí telefon zkrotil). Poté jsme se vydali opět na Jarov I, kde po vystání fronty byly pokoje konečně prohozeny. Já měl papír, že se mohu nastěhovat na Jarov II týž den, Petr zase na Jižák a to od pondělí. Mysleli jsme, že je vyhráno. Opět to byl omyl. Při pokusu se nastěhovat mi paní na Jarově II řekla, že mě nenastěhuje, dokud nebude mít papír, že jsem vystěhovanej z Jižáku. Bohužel v mém pokoji na Jižáku bydlel kluk, který byl v tu dobu v Jičíně i s klíčema, takže jsem se vystěhovat v pátek nemohl. To jsem ale té paní vysvětlit nedokázal a ona, že mám smůlu. Že mě tam možná nechá přespat (jak milé ;-)), ale že klíče od pokoje mi nedá. Když jsem ztratil veškeré naděje, obvolal jsem si kluky z buňky, aby mě pustili do pokoje. Na ně jsem byl odkázaný celý víkend. Povlečení bylo odevzdáno s klíčema na což asi paní hospodářka nemyslela. Co se dalo dělat. Víkend jsem nějak přežil.

Pondělí. Dostal jsem klíče od mého (oficálního) pokoje na Jižáku a vystěhoval se. Nebylo to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, ale to již rozvádět nebudu. S tímto papírem jsem dojel na Jarov II a šel se nastěhovat. Paní hospodářka si vzala tamten papír a chtěla ještě index. (Občanka a papír o přidělení pokoje jí nestačilo). Imatrikulace ještě nebyla a tak jsem jí ho ukázat nemohl. Chtěla tedy papír o rozhodnutí o přijetí. Ten jsem čirou náhodou na pokoji našel, takže jsem se v pondělí kolem poledne konečně nastěhoval…

Na začátku by mě ani ve snu nenapadlo, že tato procedura bude trvat tři dny a bude mě stát tolik nervů… Proto pokud přemýšlíte o výměně, zkuste se psychicky připravit na to nejhorší. Třeba budete mít štěstí a půjde to lépe, ale já osobně v to moc nevěřím. Tato zkušenost ve mně ještě chvíli zůstane…

Mohlo by tě zajímat: