Má smysl vyhledávat předměty vysoké obsahové úrovně a náročnosti nebo je lepší dávat si dávačky? Když si zvolíme dávačku, máme téměř zaručeno, že získáme dva, tři nebo čtyři drahocenné ekonomické puntíky. Ale za cenu, že se na hodinách nemnoho užitečného dozvíme. Když jsme na druhou stranu zvídavou ekonomkou nebo datachtivým ekonomem, určitě upřednostníme nadupaný turbo kurz.
Má smysl vyhledávat předměty vysoké obsahové úrovně a náročnosti nebo je lepší dávat si dávačky?
Když si zvolíme dávačku, máme téměř zaručeno, že získáme dva, tři nebo čtyři drahocenné ekonomické puntíky. Ale za cenu, že se na hodinách nemnoho užitečného dozvíme. Když jsme na druhou stranu zvídavou ekonomkou nebo datachtivým ekonomem, určitě upřednostníme nadupaný turbo kurz obsahující nejmodernější poznatky mnoha ekonomických disciplín a profesí v podání praxí prozkoušených odborníků. Za takový kurz pak nezřídkakdy z jistých důvodů dostaneme dva puntíky místo čtyřech, záleží na akreditaci. Problém ovšem je, že za cenu vědomostí premianta, které jsme si v touze po kvalitním vzdělání objednali při registracích a zápisech, musíme zaplatit, a to mnohdy daň celkem vysokou.
Kantor si nás na konci semestru pěkně proklepne. Když je natolik svědomitý, že dokáže vyrobit nedávačkový obsahově lákavý a vědomostně náročný kurz, proč by měl ze své energie polevit při psaní zápočtů? Často se tak setkáme s kurzem, kde jsme naprosto dobrovolně, abychom se dozvěděli něco zajímavého, a za náš zájem jsme trestáni morbidním ukončením předmětu. Což není dostatečnou odměnou pro vyučujícího, když má každou hodinu nabitou přednáškovou síň?
Ještě složitější rozhodování nás čeká na konci studia, kdy jsme v koncích i s kredity. Přijdeme na to, co nás baví a život nás naučí, že mrhat čas na dávačkách nemá smysl. Avšak puntíkatá realita nás přivede zpět do náruče mistra dávače. Jsme na rozcestí … co si zapsat do příštího semestru.
