Není vítězů, je jen poražených
NázoryNový rektor se ujal své funkce, senát školy považuje veškeré podněty k jeho volbě za uzavřené a vše stvrdil jmenováním Richarda Hindlse samotný prezident. Věc je uzavřena, žádné pochybení kteréhokoli účastníka nebylo potvrzeno. Takže snad jen douška na závěr.
Nový rektor se ujal své funkce, senát školy považuje veškeré podněty k jeho volbě za uzavřené a vše stvrdil jmenováním Richarda Hindlse samotný prezident. Věc je uzavřena, žádné pochybení kteréhokoli účastníka nebylo potvrzeno. Takže snad jen douška na závěr. Nechme stranou, zda byly všechny ty stížnosti na průběh volby rektora opodstatněné či ne. Ostatně, dnes už stejně není nikdo schopen říct, jak to doopravdy bylo. Můžeme si o tom povídat dlouho a přátelsky – tak pěkně jako naši senátoři. Jejich zápisy jsou sice sáhodlouhé, ale opravdu inspirativní. Někdy až dech vyrážející.
Laskavý čtenář, pokud není zcela zmaten (nebo ještě hůře zcela lhostejný k dění ve škole), by si z toho všeho měl odnést podobou pachuť hořkosti jako my, kteří jsme se prodírali tím lesem tlaků, právních názorů, pochyb, narážek, obvinění, stanovisek, slovních útoků, přiměřených opatření, podivných praktik a dalších volebních nepěkností. Na věci je ale nejvíce zarážející skutečnost, že k takovýmto volebním zmatkům mohlo vůbec dojít. Rektor se přece nevolí každý den a žádná z nesrovnalostí nebyla takového rázu, aby se jí nedalo zodpovědným přístupem předejít – zajištěním nenapadnutelného průběhu doplňovacích voleb na fakultách počínaje, výroky a přístupem některých senátorů konče. Nemluvě o tom, že všechny tyto zmiňované skutečnosti, například korektní volby, by snad měly být v dnešní době samozřejmostí.
Závěr? Není vítězů, je jen poražených. Ať už totiž nad věcí mávneme rukou a zavřeme oči, nebo se poženeme svinským krokem k soudu, škola bude tím, kdo prohrál. Nezbývá než doufat, že se všichni zúčastnění poučí a nový rektor tu hořkou pachuť a pocit něčeho nedůstojného akademickému prostředí „přebije“ svými činy ve prospěch studentů.
Nahrávání ...
