Častý výrok navrhovatelů placeného školného, že „Školné zvýší zodpovědnost studentů vůči sobe samým“ bych upravil spíše na „Školné zvýší zadluženost a psychickou zátěž studentů vůči sobě samým“. To už by, myslím, spíše odpovídalo realitě. Kdyby zastánci placeného školného raději tlačili na vládu v otázce kontroly využívání prostředků státního rozpočtu, kde dochází k únikům mnohonásobně vyšším, než by se kdy vůbec mohlo na školném vybrat, bylo by to od nich rozumnější.
Častý výrok navrhovatelů placeného školného, že „Školné zvýší zodpovědnost studentů vůči sobe samým“ bych upravil spíše na „Školné zvýší zadluženost a psychickou zátěž studentů vůči sobě samým“. To už by, myslím, spíše odpovídalo realitě. Kdyby zastánci placeného školného raději tlačili na vládu v otázce kontroly využívání prostředků státního rozpočtu, kde dochází k únikům mnohonásobně vyšším, než by se kdy vůbec mohlo na školném vybrat, bylo by to od nich rozumnější.
Rozumnější, leč ne jednodušší, a proto se uchylují k tomuto primitivnímu a drastickému řešení. Téměř žádný z jejich argumentů totiž není zcela spolehlivý. Kupříkladu názor, že absolvent VŠ po dokončení školy s diplomem v kapse lehce splatí nakumulované dluhy. Pokud vím, není všeobecně ze strany zaměstnavatelů o čerstvé absolventy VŠ bez praxe zájem. Vysokoškoláci jsou většinou rádi, když jejich mzda pokryje náklady na nájem. A dovětek navrhovatelů, že dluh lze splatit i za delší čas také příliš neobstojí, nemyslí se totiž na neúspěšné studenty, kterých je na Fakultě informatiky a statistiky VŠE momentálně asi 30 procent, takže v praxi by neúspěšný student (nevěřím, že všech 30 procent byli lemplové, zavinivší si vyloučení svým špatným přístupem) např. po třech letech studia splácel desítky tisíc korun jen za to, že bylo studium nad jeho síly. Nedokážu si představit, jak by například takový člověk s „pouze“ absolvovaným gymnáziem mohl (pravděpodobně z podpory v nezaměstnanosti) splácet dluh za nevydařené studium na VŠ.
A konečně, co se týče původního tvrzení, že školné zvýší zodpovědnost studentů vůči sobě samým, jeho reálnost je, myslím, možné už dnes vidět na modelu soukromých VŠ, kde studenti (resp. jejich majetní rodiče) platí školné a to pěkně tučné. Nicméně z požírače peněz v drtivé většině pořád ne a ne vyjít schopnější studenti, než ze státních VŠ. Tak se mi zdá, že v českých podmínkách by model „více zaplatím, dostanu kvalitnější služby“ zcela jistě nefungoval, jen by se o pěkných pár stupňů zase více rozevřely nůžky mezi majetnými a těmi, kterým nikdo cestičku nevyšlapal.
