Studentská anketa se pořádá koncem každého semestru při sestavování nového rozvrhu. Nepřívětivá, modře blikající dosovská aplikace nabízí u každého předmětu šestnáct otázek krát pět možností. Chcete dotazník vyplnit hned, nebo anketu dokončíte později? Nechám to na jindy, napadne studenta, kterého zezadu znervózňuje fronta kolegů dychtících po registraci nebo kterému naskakují minuty za telefonní připojení k internetu. A pak už se k anketě nevrátí. (Kolego, tu možnost jsi přece dostal!)
Studentská anketa se pořádá koncem každého semestru při sestavování nového rozvrhu. Nepřívětivá, modře blikající dosovská aplikace nabízí u každého předmětu šestnáct otázek krát pět možností. Chcete dotazník vyplnit hned, nebo anketu dokončíte později? Nechám to na jindy, napadne studenta, kterého zezadu znervózňuje fronta kolegů dychtících po registraci nebo kterému naskakují minuty za telefonní připojení k internetu. A pak už se k anketě nevrátí. (Kolego, tu možnost jsi přece dostal!)
Každý půlrok odpoví v hodnocení výuky jen kolem pětiny studentů. Těm ostatním je snad jedno, kdo a jak je učí a co vůbec studují? Učitelé se mohou vymlouvat, že je návratnost ankety malá a že si študáci stejně jen chtějí zanadávat. Takové připomínky k výuce jsou prý k ničemu. Jistě mají pravdu. Proč by si však studenti dávali práci odpovídat, když se pak nikdo o výsledcích ani nezmíní. Natož aby se díky anketě něco zlepšilo.
Výsledky hodnocení celoškolních předmětů jsou vždy zveřejněny na webové stránce školy. Dá se v nich orientovat asi tolik, jako v zadání ankety – tabulky se sloupci nic neříkajících čísel. Navíc jen podle jednotlivých předmětů a ne podle učitelů. Ostatní statistiky se předávají vedoucím kateder. Ti s nimi mohou naložit, jak chtějí. Třeba hodit do šuplíku a hotovo. Na schůzích kateder se sice výsledky často probírají, ale jaký je dopad na výuku, o tom můžeme zase pouze spekulovat.
Anketa přitom nemá sloužit jen studentům, aby věděli, jaký předmět si určitě dát, co je dávačka a kdo říká na přednáškách nesmysly, nebo naopak něco naučí. I mnozí učitelé by možná přivítali jistou formu „feedbacku“. Funkční zpětná vazba by též pomohla odstranit duplicity, modernizovat předměty i celé studijní programy. Ukázalo by se, jaké obory studentům vyhovují, a na páté fakultě by mohli mít ohledně nových oborů jasno. Ovšem od stávající celoškolské ankety to čekat nelze. A ta národohospodářská se dvakrát nevyvedla. Vypadalo to, že byla spíchnuta horkou jehlou, jen aby byl dodržen předvolební slib senátorů.
Hodnocení na FNH nicméně přineslo některé inspirativní prvky. Anketu totiž zadávaly studijní referentky přímo na hodinách v posledních týdnech výuky. Většinou nečiní problém ukrojit pár minut z přednášky pro vyplnění dotazníku. Studenti nejsou ovlivněni výsledkem zkoušky nebo zápočtu a mohou reagovat bezprostředněji než na konci zkouškového období. Pokud anketu nezadává učitel, zaručuje to anonymitu respondentů a znemožňuje manipulaci. V zahraničí se setkáte například s tím, že dotazníky přinese vyučující a pověří jednoho ze studentů, aby dotazníky po vyplnění sesbíral do obálky, tu zalepil a odevzdal na studijním oddělení.
S papírovými formuláři by také neměl být problém – na VŠE máme pro jejich automatické zpracování techniku. Podmínkou úspěchu ankety je vhodný výběr otázek a zadání. Pokud se to nepovede, anketu nebude nikdo brát vážně. To se stalo i na FNH, kde se měla v dotazníku původně vyplňovat jen jedna „známka pro učitele“. Přesto byli na základě tohoto nedokonalého hodnocení oceněni nejlepší učitelé a totožná anketa se chystá i na příští semestr.
Jak s výsledky anket naložit? První nás napadne zveřejnění. Studenti budou srovnávat, pedagogové zjistí svou pozici v žebříčku a určitě omrknou i kolegy. Pro některé z nich to nebude radostný pohled, ale aspoň to podpoří konkurenci. A konkurenční prostředí – Počkat, to známe z mikroekonomie…
Druhá možnost (která se nevylučuje s tou první) je neméně přínosná pro zlepšení výuky. Na závěrečné hodině (dvanáct týdnů je málo!) probere hodnocení se studenty sám učitel. Výsledky by ani nemusely kolovat zbytečnou oklikou přes prorektora, děkany a vedoucí kateder. Studenti se možná zapojí do diskuze. Uvidí, že vyučující anketu nebere na lehkou váhu a příště si na vyplnění dotazníku dají více záležet a budou odpovídat věcně.
Tady se sluší namítnout, že si pak učitel může takovou soukromou anketu zorganizovat sám. Ano, a někteří by to možná i udělali. Ovšem student se bude zákonitě bát kritizovat tváří v tvář. Já se taky bojím. Může se totiž přihodit, že mi to třeba ten můj namyšlený nebo senilní profesor dá při zkoušce pěkně „sežrat“.
Je nejvyšší čas, aby se s českým vysokým školstvím skutečně začalo něco dělat. Náklady na kvalitní anketu nejsou vysoké, a její přínos pro zlepšení výuky může být značný. Univerzity ale křičí o další miliardy a kopou nožičkama jako malé děcko před cukrárnou. A až si ty peníze vymůžou, pěkně za ně zatopí a všem nám v tom teplíčku bude zase moc fajn.
