Quo vadite, kolejní rady?

Každé léto mnoho z nás prožívá prázdniny plné nejistoty ohledně přidělení koleje. A i když ji nakonec dostaneme, tak si ještě nemůžeme vydechnout, neboť si nikdy nejsme jisti, zda budeme bydlet na bloku, který jsme si napsali do žádosti, a se svými spolubydlícími.

Každé léto mnoho z nás prožívá prázdniny plné nejistoty ohledně přidělení koleje. A i když ji nakonec dostaneme, tak si ještě nemůžeme vydechnout, neboť si nikdy nejsme jisti, zda budeme bydlet na bloku, který jsme si napsali do žádosti, a se svými spolubydlícími.

Na konci srpna letošního roku se situace opakovala s tím rozdílem, že nespokojených studentů bylo ve srovnání s předchozími léty o mnoho více. Někteří z nich se obraceli na Studentský list a zejména na Správu účelových zařízení. Tam je odkázali na studenta Michala Seiberta, zástupce Centrální kolejní rady (CKR), odpovědného za rozdělování studentů na jednotlivé bloky.

Rozdělování lůžek na kolejích je hlavní náplní činnosti kolejních rad. V současnosti pro něj neexistuje žádný klíč a student Seibert se brání jakékoliv „oficializaci“ kritérii, protože pak „by byl zahlcen případnými stížnostmi studentů“. Za současného stavu se totiž nelze na nic odvolat, takže se stačí vymluvit na systém nebo na statistickou chybu, například že „pár desítek“ čtvrťáků a páťáků se dostalo na koleje na Jižním Městě.

Do rozdělování lůžek se v současnosti zasahuje na všech úrovních od SÚZ až po centrální a lokální kolejní rady. Tato skutečnost vede k tomu, že jakékoliv zpětné dopátraní je zcela nemožné. Systém je sice podle Seiberta flexibilní, ale to by se dalo přeložit jako zcela neprůhledný. Nic tak nebrání tomu, aby kolejní rada přidělila sobě a spřízněným osobám ty lepší pokoje podle jiných kritérií jako ostatním. Netvrdím, že se tak děje, protože pro to nemám důkazy, ale chci upozornit na to, že je to v současném systému možné.

Na internetových stránkách CKR se nachází výčet práv a povinností kolejních rad, ze kterých citujme zejména: „Povinnost vyslechnout stížnosti a náměty studentů, tyto řešit s vedením koleje a SÚZ, přispívat ke společenskému, kulturnímu a sportovnímu životu v koleji a kontrolovat průběh ubytovacího řízení.“ Kolejní rady mohou také rozhodovat o využití finančních prostředků získaných za ubytování návštěv na kolejích, například na nákup sportovního vybavení. O vynakládání těchto prostředků, například na koleji Jarov I, kolejní rada není schopna říct nic konkrétního.

Statut opravňuje centrální radu vyslat svého zástupce na zasedání akademického senátu, projednávají-li se otázky bezprostředně se týkající studentů ubytovaných na kolejích VŠE. Vedoucí kolejní komise senátu, student Richard Gažo, prý během svého ročního působení nesetkal se žádným zástupcem kolejní rady ani při za zasedáních akademického senátu projednávajících koleje, ani při zasedáních kolejní komise. Nikdo z rad jej ani neoslovil. V uplynulém roce se přitom akademický senát zabýval tak závažnými otázkami, jako je celková budoucí koncepce kolejí na VŠE nebo jejich dostupnost pro cizince.

Potřebujeme vůbec kolejní rady, když pozitivní výsledky jejich činnosti vidíme jenom stěží? Kolejní rady na kolejích VŠE mají své opodstatnění: měly by hájit práva ubytovaných studentů a snažit se zlepšovat podmínky na kolejích. V současné době je ale hodnocení jejich činnosti rozpačité: stojí za neprůhledným způsobem rozdělování lůžek na kolejích, organizují podivné volby kolejních rad, nevyužívají možnost vystoupit na zasedáních akademického senátu, kde se jedná o kolejích, nečerpají finanční prostředky vybrané na návštěvách. Přitom mají za svoji činnost umožněno pobývat na kolejích přes léto zdarma.

Pokud by se přenesla kompetence rozdělovat lůžka na SÚZ, odpovědnost by byla lépe vyvoditelná a počet možných slabých a ovlivnitelných míst by byl zajisté také menší. Každý ví, že lidský faktor s sebou vždy nese riziko selhání, proč proto nenechat rozdělování lůžek na informačních technologiích? Průměrně zběhlý student informatiky naší školy by zajisté dokázal vytvořit systém, do kterého by se vložily požadavky studentů, jejich váha atd., a na výstupu by bylo rozdělení lůžek.

Pokud mají členové kolejních rad skutečný zájem na zlepšování života na kolejích, nechme je, ať se projeví při organizování společenských akcí, modernizaci vybavení, sportovišť a vyřizování stížností nebo při určování jasných a veřejných pravidel. Rozdělování lůžek pod jejich vedením se ale jeví jako ne zcela vhodné.

Své zástupce v kolejních radách si volíme začátkem každého roku. Jejich kvalita a činnost tak odráží především náš vlastní zájem o dění kolem nás.