„Nepotřebuji vězeňského psychologa,“ načmáral někdo fixkou na kus
bílého prostěradla v narážce na vzdělání tehdejšího ministra
školství, Josefa Dobeše. Oproti ostatním byl ten transparent docela malý,
ale vryl se mi do paměti ze všech nejvíce. Skvěle totiž vystihl náladu
Dobešových reforem. Jakési bachařství, snaha o dominanci se prolínala
celou diskusí s ním. Bude po jeho. Buldočí chuť dotáhnout reformu.
Pohodlní profesoři odmítající jakoukoliv změnu.
Reakce následovala akci a přesně před rokem vrcholily protesty Týdne
neklidu. Tisíce akademiků z takřka všech veřejných vysokých škol
v ulicích (VŠE jako jediná významná stála opodál, ale to je jiný
příběh), přednášky, happeningy. O tři týdny později se buldok
„obětuje“, oficiálně učitelské platy a svou hořící židli opouští.
S hasičem, brněnským politologem Petrem Fialou, přichází naděje.
Univerzity věří v dialog, v diskusi rovného s rovným, v analýzu a
společné řešení problému.
A ono přichází. Fiala hází Dobešovy revoluční zákony pod stůl a
začíná pracovat na vlastních novelách. Jenže – s těmi samými lidmi a
idejemi. Zároveň ale skvěle umí jednu věc, kterou jeho předchůdce
neovládal. Brzdit. Mluvit diplomaticky.
A tak alespoň ve svých slovech nehodlá Akreditační komisi nahradit
novým úřadem, nýbrž ji posílit úřednickým aparátem a v úřad ji
přeměnit. Školné či zápisné už není prvním krokem, ale jen
nevyhnutelným doplňkem reforem. Nové rady vysokých škol už nemají
přebírat pravomoci nezodpovědných studentů v akademických senátech, ale
zajistit veřejnou kontrolu jejich práce. Nechce školy rozdělovat do skupin,
ale dává jim možnost profilace.
Asi cítíte, že výsledný produkt se zas tak lišit nemá. Ale zároveň
s takto podanými cíli spíš souhlasíte, i když jste třeba byli odpůrci
reformy. Nepobuřuje vás a nevyžene do ulic. Ve chvíli, kdy ale jednání
přejde od obecných frází k těm stejným paragrafům a způsobům,
univerzity se opět brání.
I tentokrát jsme se dočkali kritických hlasů z Univerzity Karlovy. Ne
nepodobných těm, které spustily loňské protesty. Na rozdíl od Dobeše se
je ale Fiala nesnaží přemoci, ale vrací se opět na začátek, k vizím a
cílům. Jenže stále k těm samým, u vysokoškolských reprezentací
neprůchodným, jak ukazuje jeho únorových 2×5 kroků ke zkvalitnění
školství. V dalších měsících se je pokusí zpracovat, setká se
s odporem, vrátí se. Zpracování, odpor, návrat.
Pokud jste se nových pořádků ve vysokém školství báli, bát se
nemusíte. Alespoň do voleb.
Čtěte také:
