Kolejní ruleta se zřejmě od příštího akademického roku stane ještě hazardnější hrou, než tomu bylo doposud. Pokud bude nový systém schválen, přinese zpočátku především velkou nejistotu pro stávající ubytované. Dosud mohl student podle vzdálenosti svého bydliště odhadnout, zda skončí na ubytovací listině pod, nebo nad čarou.
Kolejní ruleta se zřejmě od příštího akademického roku stane ještě hazardnější hrou, než tomu bylo doposud. Pokud bude nový systém schválen, přinese zpočátku především velkou nejistotu pro stávající ubytované. Dosud mohl student podle vzdálenosti svého bydliště odhadnout, zda skončí na ubytovací listině pod, nebo nad čarou. Kde tato hranice nakonec bude podle nových kritérií, nedokáže odhadnout snad nikdo.
Podstatou reformy přidělování kolejních míst je výrazná změna při zohledňování studijního prospěchu. Čím lepší průměr, tím větší šance na postel. Dá se ale takové kritérium považovat za objektivní? Na některých školách možná ano. Na VŠE, kde je porovnávání studijní úspěšnosti jen podle průměrného prospěchu dosti ošemetnou záležitostí, to nepovažuji za ideální řešení.
Za svá léta strávená na této škole jsem se setkal s řadou velmi odlišných přístupů vyučujících k hodnocení jejich kurzů. Ústní zkoušky bývají často klasifikovány podle všeho možného, jen ne úrovně znalostí zkoušeného. Kvalita spánku pedagoga, dobrý los, délka sukně, či cokoliv dalšího – i to bývají někdy rozhodující kritéria. Při písemném testu si zase stáhnete loňskou variantu na dobře známém serveru a máte vyhráno. Objektivní a komplexní hodnocení zaručující porovnatelné výsledky zde zkrátka neexistuje. A zkoušky používané řadou kvalitních zahraničních škol by stály spoustu času i peněz. Studenti při nich totiž bývají mnohdy vyčerpávajícím způsobem proklepnuti několikahodinovým písemným testováním znalostí, které navíc hodnotí i více nezávislých odborníků. Taková známka, kombinovaná s hodnocením aktivity a práce během semestru, potom evidentně svou váhu má. Zřejmě větší, než jednička s hvězdičkou získaná opsáním varianty pět let starého testu o čtyřech zaškrtávacích otázkách.
A váhu potom má nejen při přidělování kolejí. Ke studijnímu prospěchu, který má svou vypovídací hodnotu, by možná přihlíželi i budoucí zaměstnavatelé. Třeba tak, jako je tomu v sousedním Německu. Ať už má tamní systém jakékoliv mouchy, alespoň nutí studenty k tomu, aby jejich výsledky byly co nejlepší, a získali tak během studia co nejvíce znalostí využitelných v jejich další praxi. S mizerným prospěchem si totiž u vybíravých zaměstnavatelů neškrtnou.
Na VŠE vás k dobrým známkám bude od příštího roku nutit pouze snaha dostat kolej. Možná to bude pro některé studenty silná motivace. Jiní se ale možná na koleje vykašlou úplně. Třeba proto, že nebudou chtít být vydáni na milost systému, který hodnotí nesrovnatelný prospěch. Ten se očividně liší na jednotlivých fakultách či oborech a navíc vůbec nezohledňuje úspěšnost při lovu zápočtů. Třeba si raději najdou jistější privát. Dokážou si totiž spočítat, že už je to nebude stát o moc víc než bydlení na koleji. Nebo si pořád myslíte, že pronájem třípokojového bytu obydleného šesti studenty (na kolejích běžné) vyjde stále o tolik dráž? Když navíc zohledníte dotaci, kterou nově dostanou studenti přímo na ruku, a vyšší kolejné, asi taková úvaha nebude od věci.
Krátkozraké je i lákání potenciálních prváků na kolejní med, ačkoliv bude tato strategie zřejmě účinná. Přece jen mám ale pocit, že vysoká škola by se měla snažit přesvědčit své budoucí studenty kvalitou své výuky, nikoliv pouze jednoročním poukazem na vytápěnou světnici. Skoro bych měl obavu, že VŠE (díky vysokým šancím u přijímacích zkoušek) zůstane díky novému systému i nadále volbou „poslední záchrany“, navíc ale s ubytovacím bonusem skoro pro každého.
Snaha školy vyřešit kolejní problém je pochopitelná. Pokud budou mír nárok na kolej v budoucnu i všichni cizinci ze zemí EU, asi bude potřeba hledat i jiná kritéria než jen dojezdovou vzdálenost. Neříkám, že měřítko prospěchové nemůže být řešením. Dle mého ale ne v současné situaci, kdy je jeho vypovídací hodnota zcela mizivá. Nadějí by v tomto směru mohl být systém ECTS. Než ale jeho účinky (budou-li tak zázračné) začnou ovlivňovat kvalitu výuky na VŠE, přimlouval bych se za hledání jiných kritérií pro přidělování kolejí než je prospěch. Tedy takových, která budou skutečně co nejspravedlivěji volná lůžka rozdělovat.
