Jeden z klasických internetových virů přišel před několika týdny navštívit můj milovaný kompjůtr. Nahlodal se do něj po drátě. Dokonce několikrát. A byl tak mazaný, že se sám od sebe rozesílal do celého mého obsáhlého e-mailového adresáře. Podobně byla postižena i řada mých kamarádů, známých, méně známých i úplně cizích osob. Dozvěděl jsem se tak spoustu zajímavých věcí, které by mi jinak zůstaly navždy utajeny.
Jeden z klasických internetových virů přišel před několika týdny navštívit můj milovaný kompjůtr. Nahlodal se do něj po drátě. Dokonce několikrát. A byl tak mazaný, že se sám od sebe rozesílal do celého mého obsáhlého e-mailového adresáře. Podobně byla postižena i řada mých kamarádů, známých, méně známých i úplně cizích osob. Dozvěděl jsem se tak spoustu zajímavých věcí, které by mi jinak zůstaly navždy utajeny. Nad obsahem nevyžádaných zpráv jsem se většinou solidně bavil. Občas mi ale nad jejich zněním bylo docela „ouzko“. Každopádně byla tato stoprocentní virová upřímnost cennou zkušeností pro psaní dalších psaní…
Netradiční sonda do života okolního světa mi například pomohla zjistit, proč hodlá katedra hospodářské politiky vstoupit do Evropské unie. Důvod je jednoduchý. Prostě si nepřeje, aby její člen Es vypadal jako po únosu UFO. Kamarádka Té zase žádá o radu jistou Dé ve věci jejího pondělního pohovoru u významné nadnárodní firmy Pé. Není si jistá, zda-li zabere spíše decentnější kostýmek nebo vyzývavější a otevřenější obleček od Vé, zdůrazňující pomocí push-up zařízení její libé tvary. Dé, znalá poměrů firmy Pé, ujišťuje Té, že HR asistent Bé, se kterým se Dé v pondělí setká, je pěkné prase a takticky doporučuje i vyzývavé rty. Personální asistent z firmy, kde jsem dělal pohovor pro změnu já, oznamuje důvěrně svému nadřízenému, že všichni dosavadní uchazeči jsou více či méně tupí a bude asi třeba projít tím peklem pohovorů ještě jednou. Druhý den dostávám velmi přátelské a velmi oficiální vyrozumění o tom, že jsem sice skvělý a báječný, nicméně na daný post potřebují přece jen někoho trochu jiného. Zůstanu v jejich databázi a téměř jistě se mi ještě někdy ozvou. Radost mi nedělá ani další nevyžádaná zpráva, ve které dávná známost Ká vyjadřuje svému gynekologovi obavy z jisté pohlavní choroby a prosí o co nejbližší prohlídku. Objednávám se proto k lékaři také. Zajímavý je i další mail. Asistent z katedry Iks se obává, že jeho intimní vztah se studentem Zet by si někdo mohl špatně vyložit. Navrhuje rozchod. S myšlenkou na ukončení vztahu přichází i kolegyně Jé z přednášek Er. Svěřuje se s tím ovšem svému tajnému milenci Dé, aniž by tušila, že zákeřný virus donese neomalenou zprávu také její několikaleté (nyní dohasínající) lásce, která tím zřejmě definitivně umírá.
Přestávám se bavit a začínám přemýšlet o obsahu mailů, které jsem v posledních dnech napsal. Proč už se mi asi týden neozvala kamarádka En? Došel jí snad dopis adresovaný našemu společnému příteli Jé? Dozvěděla se tak o našem plánu, jak ji dostat k psychiatrovi? A vyučující kurzu Há? Nedotkl se jí můj velmi kritický postoj ke způsobu jejího výkladu, ač nebyl zaslán do její schránky úmyslně? Dostanu zápočet? A co teprve můj současný zaměstnavatel, který by měl s mým platem rozhodně „přitlačit na pilu“? Mám ještě práci?
Hlava se mi ze všech těch otázek nafukuje do nezvyklých rozměrů. Dnes se mi asi nebude spát lehce. A v příštích dnech… v příštích dnech budu raději psát bezpečnější esemesky. Na mou postarší alcateláckou cihličku snad ještě nějaký ten pátek nikdo žádnou infekční chorobu nevymyslí.
