iList.cz » Každá věc, které se věnujete, se v životě někdy zužitkuje

Každá věc, které se věnujete, se v životě někdy zužitkuje

26. 8. 2015 | Jana Kohoutová | ilustrace trh práce

Věděli jste, co z vás jednou bude, když jste si podávali přihlášku právě na Vysokou školu ekonomickou? A pokud stále ještě studujete, víte to teď? iList pro vás připravil seriál „Co vše mohou dělat absolventi VŠE.“ Zde je třetí díl.

Ptali jsme se na následující otázky:

Proč jste se vlastně rozhodli jít právě na VŠE?
Měli jste už tehdy představu o tom, co byste jednou chtěli dělat?
Pracujete v oboru, který jste vystudovali?
Jak jste se k současné práci dostali?
Kde se vidíte zhruba za pět let?
Co byste doporučili současným studentům?

Eva Zoubková (26 let)

Absolvent: FPH, Podniková ekonomika a management; Současné zaměstnání: konzultant u Socialbakers

Svoji vysokoškolskou dráhu jsem odstartovala na Fakultě ekonomické ZČU v Plzni. Od začátku jsem se zapojovala do nejrůznějších mimoškolních aktivit – studentské organizace, členství v akademickém senátu, organizování společenských akcí nebo studium ve francouzském Amiens v rámci Erasmu. Po návratu z Francie jsem se rozhodla, že je třeba se posunout dál a stanovila jsem si výzvu pro dalších pár měsíců – dostat se na VŠE. Věděla jsem totiž, že na Fakultě podnikohospodářské je skvělá specializace na marketing a že pokud se v tom oboru chci v budoucnu pohybovat, tohle je to pravé místo, kde musím začít.
V prvním ročníku jsem ještě neměla jasno, jestli se vydám směrem k účetnictví, controllingu, auditu nebo někam úplně jinam. Už jsem ale tušila, že ekonomie není to, co by mě naplňovalo, a proto jsem se zapojila do organizace AIESEC, kde jsem si mohla vyzkoušet marketingovou pozici. Právě tady se ukázalo, že marketing je to, co by mě mohlo bavit. V téhle době jsem o něm ale měla poměrně zkreslenou představu, která se mi vyjasnila až díky VŠE.
Ano. Už během studia jsem se dostala do Socialbakers, což byl v té době český start-up se 150 zaměstnanci. Nyní máme kolem tří set zaměstnanců po celém světě. Jsem součástí týmu konzultantů, kteří analyzují sociální sítě pro známé nadnárodní klienty a jejich značky. Tvoříme pro ně reporty, které obsahují doporučení pro komunikaci.
Díky mému kolegovi z AIESEC. Ten se mi před dvěma roky ozval, že hledají někoho do týmu a že ví, že bych se na tu pozici hodila. Zkusila jsem to, přihlásila se a úspěšně prošla výběrovým řízením. Už při první návštěvě sídla Socialbakers jsem věděla, že je to firma, kde se toho hodně naučím a kde je skvělá parta lidí a přátelská atmosféra. A to jsem ještě netušila, jak rychle v následujících měsících porosteme.
Určitě bych ráda zůstala u marketingu. Ideálně se vidím na pozici, díky které budu moci aplikovat širokou škálu marketingových nástrojů. Sociální sítě pro mě vždycky budou srdeční záležitostí, ale věřím, že zásadní je umět propojit všechny komunikační kanály a vytvořit integrovanou marketingovou komunikaci. A právě to mě na tomhle oboru láká.
Myslím, že není ani tak důležité, jaký obor si vyberete. To, co formuje vaši budoucí kariéru, jsou zkušenosti, které získáte během studia. Zapojte se do mimoškolních aktivit nebo neziskových organizací – umožní vám vyzkoušet si věci, které se vám pak budou velmi hodit při hledání zaměstnání. Díky práci na různých pozicích zjistíte, co vás vlastně baví a co vám jde. Čas a energie, kterou do těchto aktivit investujete, se vám pak mnohonásobně vrátí.

Zdroj: Archiv Evy Zoubkové

Ondřej Hamouz (27 let)

Absolvent: FIS, Informační systémy a technologie; Současné zaměstnání: KPMG Česká republika: Analytik/Auditor informačních systémů

Rozhodně to nebylo nějak promyšlené rozhodnutí. Před maturitou jsem zvažoval psychologii a potom něco s počítači, protože mě bavily PC hry. Psychologii jsem nakonec zamítnl a dále jsem se rozhodoval pouze mezi informatikou na ČZU, VŠE a ČVUT. ČZU jsem zavrhl hned na začátku, jelikož jsem se při IT neměl zájem učit pro zemědělku specifické předměty. ČVUT jsem odpískal primárně kvůli skupince kluků, kteří na dni otevřených dveřích v aule za mnou dělali bordel a celou dobu mi kopali do opěradla, za což jim zpětně děkuji. Taky jsem pochopil, že bych pravděpodobně nevydržel být pět let na škole bez holek, jelikož jsem přesvědčený, že to člověka psychicky významně poznamená. Nakonec mi z toho tedy vypadla Fakulta informatiky a statistiky na VŠE.
Představu jsem neměl nijak přesnou. Zpočátku byl výběr školy velkou sázkou do loterie. Zpětně to ale hodnotím jako jedno z velmi dobrých rozhodnutí. V průběhu studia jsem postupně zjišťoval, co bych opravdu rád dělal, respektive co bych opravdu rád nedělal. Ve výsledku jsem věděl, že určitě nechci být „codemonkey“ a celý den bušit do počítače zdrojový kód, ale naopak potřebuji být ve styku s lidmi – čím víc, tím líp. V tomto ohledu mi vyhovovalo zaměření mého oboru na informační technologie, ekonomii a byznys. Díky vedlejší specializaci ze třetí fakulty Malé a střední podniky jsem se navíc setkal s mnoha zajímavými lidmi, naučil se něco mimo obor informačních technologií a neposledně jsem měl také šanci se osobnostně rozvinout tím pro mě správným směrem.
Ano, pracuji. Ačkoli k práci z velké části využíváme počítač, nejsem k němu naprosto přikovaný, ale nezanedbatelné množství času trávím také na jednáních s klienty nebo na interních schůzkách, při kterých konzultujeme a posouváme projekty. Čím déle ve firmě jsem, tím větší cítím potřebu se dále rozvíjet v takzvaných měkkých dovednostech.
Asi rok a půl před ukončením magisterského studia jsem byl přijat na částečný úvazek. Měl jsem už za sebou poměrně zajímavé zkušenosti z jiných zaměstnání a soukromých aktivit, což mi určitě pomohlo.
Nejsem typ člověka, který by si nalinkoval život a poté podle něj bez výhrady žil. Do jisté míry se rozhoduji spontánně podle aktuální situace a mého rozpoložení. Život mě pořád dokáže překvapovat, takže si dovedu představit, že může přijít impuls, na základě kterého více či méně změním svůj život.
Zní to jako klišé, ale dělejte věci pořádně. Účelem vysoké dnes už není jen prolézt a získat titul. Vysokoškoláků je mnoho. Proto je třeba dělat něco navíc, mít vědomosti a schopnosti, které ostatní nemají. Tradičně mají větší výhodu ti, kteří jsou komunikačně schopní a dokážou uvažovat pomocí selského rozumu a při tom dokážou využít své znalosti a zkušenosti. Hodně důležitá je také praxe. Začít pracovat už během školy vnímám jako samozřejmost pro ty, kteří si chtějí najít zajímavou práci. V tomto ohledu jsou vedle firem zajímavé i studentské organizace, které pomohou dostat se k praxi o něco blíže. Zpětně zjišťuji, že každá věc, které jsem se věnoval navíc, třeba pouze ze zájmu, se nakonec v životě nějakým způsobem zužitkuje.