Někdo ze mě dělá blbce
NázoryVíte, já nemám rád, když ze mě někdo dělá blbce. Nevím, jak jsou na tom ostatní, ale myslím si, že je to mezi lidmi celkem běžná vlastnost. Proto se mě také osobně dotkl kritický ohlas k problematice přidělování kolejí v článku „Jak udělat ze Slováků bezdomovce aneb konec Slováků v Čechách…“ od kolegů Rusnáka a Eibnera.
Víte, já nemám rád, když ze mě někdo dělá blbce. Nevím, jak jsou na tom ostatní, ale myslím si, že je to mezi lidmi celkem běžná vlastnost. Proto se mě také osobně dotkl kritický ohlas k problematice přidělování kolejí v článku „Jak udělat ze Slováků bezdomovce aneb konec Slováků v Čechách…“ od kolegů Rusnáka a Eibnera.
Chápu, že se jim nový systém nelíbí. Zdá se mi logické, že se tedy snaží jeho nástupu nějakým způsobem zabránit (což už „naštěstí“ asi půjde jen velmi těžko). Zároveň jsem ale přesvědčen, že lidé jsou rozumné bytosti, a že by se jim neměly předkládat zkreslující informace a přihlouplá vyhodnocení. Zdá se mi ale, že přesně o to tu kolegům šlo.
Rád bych se podrobněji zabýval několika tvrzeními, které Rusnák a Eibner použili:
- Především bych byl rád popřel iluzi dosavadních „rovných“ podmínek Čechů a Slováků. Celé to matení je totiž způsobeno dojezdovou vzdáleností. Udělejte kružnici třeba o velikosti 80 km kolem Bratislavy. Je zřejmé, že pokud bychom podle této dojezdové kružnice rozdělovali koleje, nedostalo by se na státní příslušníky různých států. Pokud však uděláme tutéž nebo ještě o mnoho větší kružnici kolem Prahy, kolej nedostanou jen Češi. Ti tedy koleje dostávali kvůli kratší dojezdové vzdálenosti až poté, kdy byli uspokojeni všichni (nebo téměř všichni) slovenští žadatelé. Označovat tyto podmínky za rovné a začít mluvit o diskriminaci teprve když se změní je, myslím, poněkud nedůstojné vysoké školy.
- Zdůvodňovat své snahy o zachování podmínek tím, že takové byly v době nástupu, podávání přihlášek (a podobně) je také zvláštní. Pokud vím, škola nikdy garance nedávala a to jak na přidělení koleje, tak ani na její nepřidělení. To, že někdo na Slovensku chápal kolej jako jistotu je jeho problém, tak jako byl můj problém, že jsem byl postaven před „jistotu“ opačnou. Vypadá to, že studenti jsou způsobilí přijímat výhody, ale nechtějí vnímat riziko, které je s nimi (jak se zdá) spojeno.
- Doslova úsměvný je pak argument o „strašlivých“ důsledcích pro československé páry, které podle autorů na kolejích bydlí. Autoři ovšem zapomínají, že z toho, že páry nebudou spolu (pravděpodobně) bydlet nadále na koleji, nevyplývá, že nemohou spolu bydlet jinde. A z toho, že pár nebude bydlet spolu nijak nevyplývá, že se rozpadne. Z jedné skutečnosti se tak snaží jakýmsi oslím můstkem vyvodit nevyvoditelné.
- Autoři dále nabízejí „snadné řešení“ problému, které vidí ve zefektivnění fungování SÚZ. S tím nelze než souhlasit, zároveň to však nemůžeme považovat za řešení. Získali bychom pravděpodobně několik desítek míst, není ovšem vůbec jasné, co by tato místa vyřešila.
- To je ovšem zřejmé z celého článku, že autory vlastně nezajímají jiné problémy spojené s kolejemi než ty, které se jich bezprostředně dotýkají. Především posouvání dojezdové vzdálenosti daleko za reálné možnosti. Nicméně právě kvůli těmto problémům přicházejí změny. Autoři kritizují leccos, ale není vůbec jasné, co vlastně navrhují (zachovat stávající stav?!).
Souhlasím, je zcela absurdní tvrdit, že za špatnou situaci nesou vinu Slováci. Problémy způsobil špatný systém a jistě by k řešení situace přispěla také efektivnější SÚZ.
Nový systém ovšem přináší nové problémy. Především je to předpoklad, že dospělý člověk žije u rodičů. Chápu, že je těžké zabránit účelovým změnám trvalého bydliště a domníval jsem se, že klady nového systému převáží, ale konkrétní příklad ze Studentského listu mě přesvědčil o opaku. Je třeba vytvořit takový systém, aby vycházel z rozumných předpokladů a to i za cenu toho, že zcela neuspokojí všechny požadavky.
Také mě zaráží skutečnost, že autoři nebo jiní Slováci nepřišli dosud sami s nějakým návrhem (nebo přišli?) na řešení situace. Chovali se asi podle hesla „nehas, co tě nepálí“ a hasí až teď, když je pozdě. Myslím, že právě od nich mohl vzejít například návrh, aby byl ubytován určitý počet Slováků podle prospěchu nebo aby byl ubytován každý Slovák, který dosáhne určitý prospěch. Řekl bych, že by šlo o rozumný kompromis mezi starým a novým systémem (ubytování všech x nikoho).
Po pravdě, nezávidím nikomu, kdo o těchto věcech rozhoduje a doufám, že někdo v brzké době vymyslí nějaké „opravdu dobré“ řešení.
Nahrávání ...
