Nedávno se mě zeptala moje kamarádka, proč jsou absolventi Vysoké školy ekonomické v čele tabulek návštěvnosti psychiatrické ordinace. No, nejdříve jsem tomu nevěnovala pozornost. Znáte to, absolvent VŠCHT si rád najde důvod ke kritice VŠE.
Nedávno se mě zeptala moje kamarádka, proč jsou absolventi Vysoké školy ekonomické v čele tabulek návštěvnosti psychiatrické ordinace. No, nejdříve jsem tomu nevěnovala pozornost. Znáte to, absolvent VŠCHT si rád najde důvod ke kritice VŠE, ale pak se mi ten článek dostal do rukou a musím přiznat, že mi spousta otázek, proč tomu tak je, straší v hlavě dodnes.
Pokud zavřete oči a představíte si ekonoma, objeví se před vámi postavička elegantně oblečeného mladého muže s perfektně padnoucí kravatou, která ladí nejen s košilí, ale i s knoflíčky od saka, s mobilem v jedné ruce, notebookem v druhé a s porschem zaparkovaným kousek opodál. Samozřejmě nemůžete přehlédnout jeho spokojený úsměv na rtech. Nevím, jak vám, ale mně je jasné, že je úspěšný, nesmírně bohatý, má postavení a moc. Tento perspektivní mladý manager či top manager rozhodně stojí „v čele“.
Opusťme nyní představy a staňme se studenty VŠE. První věc, s kterou se seznámíte, bude vaše identifikační karta. Malá kartička nesmírné důležitosti s vaším identifikačním číslem ve tvaru čárového kódu. Od této chvíle můžete klidně zapomenout svoje jméno. Nebudete ho už potřebovat. Počítač stejně jako vaše studijní referentka reaguje jen na kód uvedený na kartě. Vaše jméno nezazní ani z úst učitele na přednášce nebo cvičení. Nemůžete se divit, když ani sami studenti neznají jména svých spolužáků. Ve čtrnáctitisícovém mraveništi z lidských tváří to dost dobře ani nejde. Přestanete být individualitou a začnete být davem. A následuje zkouška trpělivosti. Znáte teorii zákeřných front? Fronty byly, jsou a zůstanou nekonečné. Zde jsou součástí každodenního života. Pořádají se na kdeco, na počítač, oběd, studijní nebo toaletu. Nejznámější z nich jsou fronty na zápočty. Takhle škola vás, věřte mi, naučí čekat. Navíc přijdou další překážky – nedostatečné kapacity učeben, šaten, vždy plně obsazené termíny na zkoušky, bezohlednost vašich kolegů a málo možností (pokud vůbec nějaké jsou ) se navzájem blíže poznat. Překonáte-li však úspěšně nástrahy systému VŠE, dřív nebo později i vy konečně získáte vysněný titul inženýra ekonomie. Vaše pětileté snažení je u konce a vy jste připraveni vstoupit do života s představou „být v čele“.
Jako by všichni absolventi VŠE s diplomem v ruce zapomněli na nejzákladnější ekonomické teorie o trhu pracovních sil. Tak jsou tisícové davy anonymních studentů postupně přeměněny v tisícové davy anonymních absolventů VŠE. Realita života pak nahrazuje spojení „být v čele“ spojením „být vůbec někde“. A jak se říká: „čeho je moc, toho je příliš“. Vidina rychle nabyté závratné kariéry se rozplývá stejně rychle jako porsche zaparkované opodál.
Nedivme se tedy, že vaše jméno vyslovené vaším psychiatrem má téměř magickou moc. Pět let jste nebyli ničím jiným než osamělým identifikačním číslem v davovém šílenství a touha „být v čele“ se někde projevit musí…
