Čas na stáži v Budapešti neuvěřitelně letí a už je konec dubna. Roční příležitost u GE se pomalu chýlí ke konci, a proto bych ráda shrnula, co se za poslední dobu událo a co je ještě přede mnou. Vedle mého přestěhování je zatím mojí největší „zábavou“ ve volném čase psaní diplomky a postupná příprava na státnice, které mě čekají v červnu. V Praze sice povinnosti mám, ale dveře tady se mi však úplně nezavírají. Dostala jsem neočekávanou nabídku, a to od samotného CEO.
Během těch 12 měsíců dostávají internisti dvacet dní dovolené a zatím jsem si je šetřila, co to šlo. Mými jedinými výlety byla vlastně návštěva Istanbulu a Vídně. Zbývají mi tak jen tři měsíce práce a 13 dní volna, tak jsem se rozhodla navštívit kamarády v Holandsku. Nemůžu se dočkat!
Maséři, karnevaly, květiny
Jinak čas běží. Náplň práce je stále stejná: identifikace potenciálních klientů a finanční analýza jejich výkazů. Musím uznat, že po čase je to tak trochu nuda a stereotyp, ale vynahrazuje to řada akcí, které se tu konají, a prima lidi. Na konci čtvrtletí jsme zase měli v kanceláři k dispozici maséry. GE se rozhodlo změnit poskytovatele a my s kamarádkou byly vybrány jako „testovací tým“, takže jsme si užívaly různé masáže a musely být co nejkritičtější, aby firma vybrala ty nejlepší :) K mezinárodnímu dni žen jsme všechny dostaly pomněnky a v únoru se konal karneval s koncertem.
Nedávno nás navštivil CEO Tim Carfi, takže jsme měli možnost poslechnout si jeho proslov před všemi zaměstnanci a na cokoli se ho zeptat. Za moji „těžkou práci“ na minulé čtvrtletní závěrce jsem od šéfa dostala diplom s poděkováním, ale co je ještě příjemnější – také finanční odměnu! Navíc nám oběma s kolegyní stážistkou nabídl prodloužení smlouvy o půl roku, což kolegyně s radostí přijala a zůstane tu tak až do prosince.
Je čas se pohnout dál. Nebo?
Mně už tu ale začíná být dlouhá chvíle, a sice jsem neskutečně vděčná, co všechno jsem se naučila, myslím, že je čas jít zase někam dál. Proto jsem nabídku s tímto odůvodněním a obrovským díky odmítla. Možná to mi ale pomohlo k jiné a mnohem zajímavější příležitosti… Pár dní poté za mnou šéf totiž přišel s tím, že jedna kolegyně ze senior týmu je těhotná a potřebovali by někoho na několik měsíců jako její náhradu. A kdo je napadl, protože už zná celý proces a tým? Tadá – já!
Samozřejmě musím projít oficiálními pohovory a možná se objeví někdo lepší, ale je tu šance, že se stanu plnohodnotným zaměstnancem GE se všemi výhodami, platem, pojištěním a rozhodovací pravomocí o poskytnutí až sto tisíc eur. Kromě toho bych se stala součástí větších týmových celků, které jsou umístěny v Británii v Manchesteru a nedaleko Toronta v Kanadě. Nedovedu si ani představit, jak super by bylo dostat se časem na jedno z takových míst.
Shrnuto podtrženo, vyjet na stáž je unikátní příležitost, která otevírá dveře do celého světa, ať to zezačátku vypadá jakkoli neblaze. Určitě bych jela zase a možná taky pojedu, jen ne s AIESECem. Doufám, že dosavadní články byly užitečné a třeba zase někdy budu vyprávět o dalších zážitcích z jiných míst. Hodně zdaru a kuráže všem, kdo váhají. Podle mě není co ztratit. S penězmi se dá vyjít v pohodě, poznala jsem nové přátele, získala neuvěřitelný přehled, nabrala nespočet zkušeností a za těch pár nervů na začátku to zkrátka stojí. Tím bych se asi rozloučila. Takže: Sziasztok!
ČTĚTE TAKÉ:
- Jak na stáž: proč vyjet a kde začít – část 1
- Jak na stáž: Na půli cesty aneb chce to hodně energie – část 2
- Jak na stáž: přijetím to teprve začíná – část 3
- Jak na stáž: sehnat bydlení na dálku je noční můra – část 4
- Jak na stáž: Poznáváme Maďarsko cestováním v čase – část 5
- Jak je na stáži: hurá do práce! – část 6
- Jak je na stáži: hurá do práce! – část 7
- Jak je na stáži: noční můra s bydlením pokračuje – část 8
- Jak je na stáži: každodenní i nevšední život Maďarů – část 9
- Jak je na stáži: to by bylo, aby nebylo – část 10
